Jaká může být láska

Své děti máme rádi. Ale láska je něco víc než jen dobrý pocit. Je to i určitá dovednost. Rodiče musí umět aktivovat v dostatečné míře něžnou i přísnou lásku, aby děti dostaly všechno, co potřebují ke zdárnému vývoji. Oba druhy lásky nosíte v sobě, i když možná potřebujete trochu pomoci, abyste je v sobě probudili.

Co je to něžná láska?

Něžná láska je schopnost chovat se uvolněně, srdečně a laskavě. Je to schopnost zastavit svou mysl, aby přestala těkat od jedné myšlenky ke druhé, schopnost spolehnout se na svůj cit, to znamená bránit se všem vnějším tlakům. Pak se dítěti můžete věnovat. Když se uvolníte a budete sami sebou, vaše schopnost milovat přirozeně vzroste.K něžné lásce se nemusíte nutit, ale musíte jí dát prostor k růstu. Ne všichni jsme byli něžnou láskou vychováváni, může tedy být někdy těžké dokázat ji v sobě probudit. Jestliže jste měli spíše chladné a rezervované rodiče, je možné, že ve vás nemluvně nebo batole vzbudí spíš pocity neklidu a napětí než uvolnění a lásky. Když však v sobě něžnou lásku znovu objevíte, mnohé se změní k lepšímu.

Co je to přísná láska?

Přísná láska je schopnost chovat se k dětem sice laskavě, ale přísně. Stanovíme si jasná pravidla a trváme na jejich dodržování, aniž bychom se rozzlobili nebo ustoupili. O člověku, který má tuto vlastnost, se říká, že si stojí si za svým.

Mnoho lidí má o lásce nesprávnou představu. Myslí si totiž, že láska je vždy milá a nenáročná. Přísná láska znamená rozhodné chování s láskyplným úmyslem, na rozdíl od chování přísného a chladného. Dobří rodiče jsou na malé děti často přísní, protože je mají rádi. Mnohdy jsou jejich zásahy spojeny s bezpečností. protože tě mám rád, nedovolím běhat po ulici. Dobří rodiče jsou ochotní být na své děti přísní, protože vědí, že jim to pomůže žít šťastněji.

Síla pochvaly

Děti se stávají tím, co o nich říkáme. Děti od nás potřebují slyšet dvě věci. První z nich je bezpodmínečná chvála. Děti si tuto lásku nemusí zasloužit a nemohou ji také nikdy ztratit. Představte si, jak krásný je to pocit, když mě někdo má rád bez podmínek, prostě jen proto, že jsem.

Druhou věcí je podmínečná chvála. To znamená, že dětem sdělujeme, že se nám líbí, co dělá.  Můžeme například říci: “Ty ale pěkně kreslíš.”  … a tak dále. Bez obav také můžeme dětem říct, co se nám nelíbí, jen když je přitom slovně nenapadneme. Rodiče se musí nejprve naučit vidět to, co je na dětech dobré, aby to pak mohli zdůrazňovat. Když dětem říkáte a mluvíte s nimi o tom, co dělají správně, bude přibývat právě toho dobrého.

Čas

Něžná láska musí nutně zahrnovat možnost být spolu, jinak řečeno, udělat si na děti čas. Děti vám nebudou věřit, že je máte rádi, pokud jim to budete jen říkat, ale nevěnujete jim dost času. Pro děti je podstatné to, co děláte, a ne to, co říkáte.

Dnes mnoho otců odchází do práce brzy ráno a vrací se domů pozdě večer. Nejsou pravděpodobně úspěšní rodiče, a pokud ano, dosahují toho nadlidským úsilím během dovolené a o víkendech. Není to vždy jejich vina, protože v dnešní době se zřetel na rodiče na pracovištích nebere. Tento problém se však netýká pouze tatínků. Také mnoho maminek se nechalo zlákat pohodlnou, ale značně zavádějící představou “kvalitního času”. Mezilidské vztahy jsou křehká záležitost. Jestliže manžel v půl jedenácté večer náhle odloží noviny nebo vypne televizi a začne překypovat láskyplnou pozorností ke své ženě, i když si jí celý večer ani nevšiml, pozná tato žena, jak se cítí děti, když jejich rodiče horují pro tzv. “kvalitní čas”. Představte si, jak příjemné je pro kojence nebo batole, je-li pro vás cennější než cokoli jiného. Pokud jde o kojence a batolata, ti by se takto cítit měli, ne proto, že oni si tu mohou poroučet, ale proto, že jejich potřeby jsou opravdu důležité. Tato potřeba se snižuje, když jsou děti starší, ale je stále živá až do dospívání.

Zdroj

kniha – Steve Biddulph,Tajemství výchovy šťastných dětí (vydal Portál – dotisk 2011)