Jaká jste matka? Zkuste se najít v naší typologii

Autor: Kateřina Rodná

Jak vypadá typická matka 21. století? Barvotiskový vzor kypré hospodyně v zástěře s hejnem dětí kolem sebe dnes již asi tolik neplatí. Ale kdo ji nahradil?

Uštvaná žena, snažící se ze všech sil skloubit péči o děti, o domácnost a k tomu zaměstnání? Manažerka s designovým notebookem, perfektním make-upem a s chůvou a uklízečkou po ruce?

Tak nějak a ještě mnohem pestřeji si můžeme představit dnešní západoevropské maminky. O jejich typologii se pokusili němečtí vědci ve studii pro jednoho výrobce nealkoholických nápojů. Životní styl maminek a jejich způsob péče o děti totiž nemálo zajímá i firmy, které se snaží o cílený marketing. Děti nás takříkajíc „drží za peněženku“ a až v polovině případů neplánovaných nákupů v supermarketu je iniciátorem právě dítě.

Co ovlivňuje životy současných žen nejvíce? Jak se ženy v běžném životě vyrovnávají s náročným ideálem, kterému by se měly blížit? Jak dokážou zvládat stále složitější požadavky, které na ně současná společnost klade? Právě na tyto otázky hledali němečtí odborníci odpověď. A výsledek? Nejen společenská realita, ale i sebepojetí mnoha matek se někdy výrazně liší od ideálu a představ, které média prezentují jako „správné“. Neexistuje jeden univerzální obraz matky, ale podle všeho se v dnešním západním světě můžeme setkat s řadou různých „typů“ matek. Na následujících stránkách jich najdete deset. Poznáte se v některé i vy samy?

Dvacítka

Měla jste dítě ještě na škole a tak trochu vás to zaskočilo? Možná, že právě „o vás“ je tato kategorie: spadají sem mladé ženy mezi 20 – 30 lety, včetně malého počtu těch, které se staly matkami ještě o něco dřív. Na horním konci škály jsou ženy mírně po třicítce, které ještě nedokončily vzdělání, takže jejich situace se v mnohém podobá jejich mladším „kolegyním“.

Tyto ženy možná děti chtěly, některé ne, ale v každém případě se o ně snaží co nejlépe postarat. Není to nijak jednoduché, často žijí bez trvalého partnera, teprve se připravují na povolání a jsou v mnohém závislé na svých rodičích. S výchovou a hlídáním jim pomáhají rodiče, kamarádi a známí, kteří jsou pro jejich děti důležití. Tyto maminky ještě nemají úplně jasnou představu o své budoucnosti a také do výchovy se pouštějí bez předem daných cílů a názorů. Jsou přístupné informacím o zdravém životním stylu, o výživě i výchově, ale při nakupování se řídí často zvykem a cenou.

Někdy je pro ně těžké být nejmladší matkou v okolí a často musí čelit (skrytému) údivu okolí, že „si děti pořídily tak brzy“. Na druhou stranu mají ale hodně energie, která může chybět starším maminkám, a jednou, až budou jejich vrstevnice teprve přebalovat svého prvního potomka, budou mít doma odrostlé děti a volnost, aby se věnovaly samy sobě. Teď si mohou začít užívat nezávislost, samostatnost a svobodu, která jim scházela, když byly děti ještě malé.

Matka „latte macciato“

Určitě je znáte, a pokud k nim nepatříte, možná se na ně občas díváte s troškou závisti. Jsou to vzdělané velkoměstské ženy mezi třiceti a čtyřiceti lety, které mezi sebou udržují intenzivní sociální kontakty, nakupují bio a snaží se žít ekologicky. Obvykle své děti vozí v kočárcích a autosedačkách luxusních značek. Chodí do kaváren a restaurací a berou s sebou i potomky.

Jejich hlavním znakem je pluralita hodnot: kladou důraz na sebeuskutečnění a zároveň na rodinu, na zdravý životní styl i požitek, radost ze života i finanční jistotu. Chtějí se mít dobře, ale zároveň cítí zodpovědnost na děti i za stav společnosti, snaží se o „etický“ způsob konzumu. Nejsou to ale zapřisáhlé kritičky konzumní společnosti, žijí mimo ideologická dogmata a politicky bývají ve středu společnosti.

Svůj život vnímají jako napínavý a pestrý, a to i s dítětem. Občas je zaplaví nejistota, pramenící hlavně z časově omezených zakázek a nejistého příjmu, někdy není skloubení mateřské role a sebeuskutečnění tak snadné, ale navenek se to obvykle neprojevuje.

Obvykle pracují v nějakém kreativním odvětví (architektka, grafička, poradkyně, redaktorka, vědkyně), často z domova. Dokážou dobře vyvážit rodinu a zaměstnání. Mají hodně prostoru k tomu, aby utvářely svůj život, partnerství, soužití s dětmi. Žijí a pracují individualisticky, mívají zajímavé zkušenosti a dobře dokážou sladit soukromý i pracovní život.

Někdy touží po vzorech, které by jim umožnily dát životu směr a strukturu, která jim trochu chybí. Nemusí se angažovat v politice, ale každopádně se snaží o to, aby i díky nim byl svět trošku lepší, aspoň pro další generaci.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Děti a my č. 7 – 8/2012.

www.detiamy.eu