Jak vychovávat batole?

Každé dítě prochází určitým vývojem a každá fáze tohoto vývoje vyžaduje ze strany rodičů nové postoje. Některá období se zdají být složitější, některá naopak jednodušší. Hlavně není nutno hned propadat panice, protože jde jen o přechodný problém. Nesnáze s chováním dětí byly, jsou a budou stále. Záleží na našich příliš ambiciózních představách, jaké právě o tom našem dítěti máme. Někteří rodiče se například často rozčilují, když jejich dvouleté dítě nechce klidně sedět u stolu při jídle nebo nechce půjčit druhým hračky. Co tedy dělat?

Naše děti často nevědí, co od nich očekáváme. 

Často se stává, že nás provokuje nějaké jejich chování, ale ony nedovedou pochopit, proč nám to vadí, zvláště když jim nevysvětlíme, co po nich vlastně chceme. Často jen řekneme jenom “Nech toho” nebo “Tohle nedělej”. Větší děti rozumí, co si přejeme, ale malé děti potřebují jasnější vysvětlení typu “Dokud máš plnou pusu, tak nemluv” nebo “Tvůj kamarád by se také rád svezl na kole, tak mu ho na chvíli půjč”.

Ty neuděláš, já neudělám.     

Například, když řekneme svému synkovi, aby si uklidil hračky, a on to ani na základě našeho pátého upozornění neudělá a záhy po nás něco chce, tak můžeme dělat, že ho neslyšíme. Dítě je udivené, takovou reakci nezná. K tomu jeho udivení mu maminka nebo tatínek řekne “Já jsem ti řekla, aby sis uklidil hračky, a tys to neudělal. Tak já teď nemám čas na to, abych ti namazala chleba”. Je třeba zdůvodnit, proč se tak chováme, ale současně nechat celou situaci proběhnout, aby dítě vidělo, jaké to je, když něco chce, a rodiče hned nevyskočí a neudělají to.

Buďte pozitivní   

Především je třeba objevovat dobré vlastnosti dětí. Kdybychom si všímali pouze jejich nedostatků, mohli bychom se často velice zmýlit. Pokud jsme příliš kritičtí, musíme se všemožně snažit zbavit těchto postojů. Kladné postoje a přístupy k dětem mají dvojí účinek. Více docílíme, když je oslovíme přátelsky a mile, než když na ně budeme křičet a vyčítat jim. Pozitivním chováním je snadněji získáme a přesvědčíme ke spolupráci s námi. Je užitečné občas si pohovořit s někým, kdo má naše děti rád, a pokusit se je vidět jeho pohledem. Dobré je rovněž pozorovat děti, když se ukládají ke spánku. Je nesnadné být zaujatý vůči dítěti, když ho vidíme, jak pokojně spí. Častěji se zamýšlejme nad budoucností dětí, nad jejich životem, co je nejvíce dovede motivovat a dělat šťastnějšími, a nad tím, co je nejvíce znechucuje a zneklidňuje. Také přemýšlejme o tom, jak učinit denní rodinný život příjemnějším. Velice potřebné je plánování společných aktivit, sdílení radostí i nezdarů dětí. Společné dny naplňujme tak, aby co nejvíce uspokojovaly jak rodiče, tak děti. Můžeme začínat tím, že se s nimi mile pozdravíme. Je to nepatrné gesto, ale svědčí o naší radosti z toho, že s nimi můžeme žít.

Zdroj: Ferrero Bruno: Vychovávej jako Don Bosco, Portál 2007