Jak naučit batole chodit na nočník

Jestli vás vaše matka, tchyně nebo sousedky stresují dotazy, jaktože váš dvouletý synek ještě čurá do plenek, nepropadejte panice. Podle psychologů totiž nemá cenu nutit děti na nočník dřív, než jsou na to opravdu připraveny. Navíc podle Světové zdravotnické organizace mají na denní čurací nehodu nárok děti až do čtyř let věku a v noci dokonce do pěti let.

Kdy je vhodný čas?

Doba se mění a s ní i rodičovské výchovné priority. Zatímco naše maminky a babičky se pyšnily tím, že jejich děti chodily úspěšně na nočník už před prvními narozeninami, dneska nejsou žádnou výjimkou tříleté a starší děti s plenou. Jak vlastně jako rodič poznám, kdy je ta vhodná chvíle?

Podle dětské psycholožky Ilony Špaňhelové by si měli rodiče všímat dvou důležitých signálů. Tím prvním je schopnost zadržet větší množství moči a pak je najednou vyčurat. Poznáte to podle toho, že má dítě delší dobu úplně suchou plenu a pak je najednou naducaná. Znamená to, že svěrač močového měchýře už je schopen udržet větší množství moči.

“Je také zapotřebí, aby rodič vnímal, že dítě již postoupilo na vyšší úroveň ve svém poznání a dovede zareagovat na nějaký složitější úkol,” připomíná doktorka Špaňhelová. “Jako: Běž prosím do pokoje, na stole je jablíčko, dones mi ho. Pokud dítě porozumí a úkol splní, znamená to, že už dovede porozumět i složitější instruktáži, která se týká učení chození na nočník.” Podle psycholožky tato doba ve většině případů nastává mezi 15. až 18. měsícem věku dítěte.

Ale každé dítě je originál, co jednomu půjde v roce a půl, to může být pro druhé problém ještě ve třech letech. Obecně se kluci učí později než holčičky, ale je to velmi individuální. Vyhněte se proto raději srovnávání vašeho dítěte s ostatními a respektujte jeho vlastní vývoj.

Nevracejte se zpátky

“Moje dcera si už pár týdnů docela pěkně říká na nočník, ale když jdeme někam na celý den nebo ji pošlu s dědečkem na výlet, tak jí radši dávám plínu, aby se nestala cestou nějaká nehoda,” prozrazuje svoji taktiku Helena, maminka dvouleté Verunky. To však dětská psycholožka nedoporučuje. Podle ní by rodiče měli naopak dítě podporovat v tom, co už umí a neměli by je vracet o úroveň zpět. “Pokud už dítě umí chodit na nočník v domácím prostředí, mělo by se i na procházku chodit bez pleny,” míní Ilona Špaňhelová. “Stačí, když maminka přibalí do batůžku náhradní kalhotky a tepláčky.”

Pokud i přesto nastane situace, kdy je pro ni přijatelnější plenu dítěti dát – třeba když jede s dítětem sama autem na větší vzdálenost – měla by své počínání komentovat slovně: “Teď pojedeme daleko autem. Vím, že už umíš dobře chodit na nočník, ale pro jistotu ti dávám plenu, abys neměl starost, že si počuráš kalhoty. Přesto mi řekni, když se ti bude chtít, a já se pokusím zastavit, aby ses mohl vyčurat u stromu.” Je dobré i za cenu vlastního nepohodlí podporovat dítě v tom, co už umí, a dávat mu najevo, že mu věříme. A pokud nejde všechno, jak si představujeme, neklesejme na mysli. Jednou se to prostě naučí každý…

10 vyzkoušených nočníkových tipů

1. Správné načasování. Nemá cenu začínat příliš brzy, protože miminka a menší batolata ještě nedovedou ovládat své tělesné funkce. Když se vyčurají nebo vykakají do nočníku, kam je posadíte, je to spíš šťastná náhoda než nově nabytá schopnost. Vhodný čas pro začátek tréninku nastane ve chvíli, kdy dítě už umí pojmenovat, co dělá (např. ee), a kdy vydrží několik hodin suché. “Já jsem prostě synovi řekla, že plínky došly a oblékla mu jen slipy a tepláčky. Osvědčilo se mi, že nesnášel mokro v kalhotách a v botách, to z plínek neznal. Do týdne si říkal na čurání a za dva týdny zvládal i chodit na velkou,” radí Zdeňka, maminka dvouapůlletého Tomáše.

2. Nespěchejte. “Na naléhání své matky jsem začala dceru posazovat na nočník už v roce. Občas se sice vyčurala nebo vykakala, ale pak nastalo období, kdy se při pohledu na nočník mohla vzteknout a nedostali jste ji na něj ani párem koní,” vzpomíná Markéta, maminka dnes již šestileté Denisy. “Pak jsem tedy udělala několikaměsíční pauzu a zkusila to znova, tentokrát už úspěšně.”

3. Pohodlí na trůnu. Při učení je ideální, když mají děti nočníček stále na očích. “My jsme pořídili dva – jeden do dětského pokoje a jeden do obýváku, aby to Ondra neměl daleko,” vysvětluje Hanka. Některé děti ovšem úplně přeskočí nočníkové období a chtějí chodit rovnou na “dospělé” WC jako máma a táta. Na rozdíl od nočníku tady ale nemají oporu pod nohama a pokud nesedí na speciálním dětském sedátku, tak jsou závislé na pomoci rodičů. Pomůže stolička, kterou si snadno k toaletě přistaví.

4. Kdo si hraje, nečurá. Tedy možná že náhodou ano, ale je dobré dítě naučit, že nočník je jen a jen na vykonávání potřeby a není to jen jiná variace na židličku. Nedovolte mu, aby si na “trůně” hrálo s autíčky, prohlíželo knížky nebo koukalo na televizi. Jediné hraní, které je na nočníku povoleno, je posazování medvídků a panenek, které dítku předvedou, jak na to.

5. Nařiďte si budík. Ne doslova, ale ve své hlavě. I tady se vyplatí zavést rutinu a nabízet dítku nočník v pravidelných intervalech – například před a po spaní, před vycházkou, po jídle (nejlépe cca 20 min. po) nebo před nástupem do MHD či auta.

6. Školení v praxi. Dovolte dítěti, aby vás doprovodilo na záchod a ukažte mu, jak se to dělá. Pokud máte kluka, určitě se rád nechá inspirovat tatínkem. Je to lepší než sebelepší teorie. “Můj muž chodil se synem “zalévat” kytičky na zahradu a vlastně si ani nevšiml, že se jedná o učení a ne o zábavu,” usmívá se Katka, máma čtyřletého Pepíčka.

7. Vždy připraven! Pokud vaše dítě už chodí bez plen, může se mu stát, že i přes veškerou snahu akci nestihne včas. “Já v tomto období vyřadila z dceřina šatníku pásky, kšandy, lacláče, zapínací kalhoty a všelijaké overaly,” radí maminka tříleté Aničky Monika.

8. Pochvala funguje. Malé děti jsou hrdé, když se naučí něco nového a pochvala rodičů a ostatních dospělých je nesmírně povzbuzuje. Ze začátku můžete zkusit i bonbónek za každé dobře provedené “dílo”, uvidíte, jak se bude snažit. “Náš kluk má za ušima,” směje se Veronika, maminka tříletého Lukáše. “Slíbila jsem mu lentilku, když se vykaká. Povedlo se, tak jednu dostal. Pak se zamyslel a řekl: Ale maminko, těch bobečků je víc! Dej mi ještě další bonbónky.”

9. Katastrofy povoleny. Velkou chybou je, když rodiče reagují na nějakou tu čurací nebo kakací nehodu negativně a podrážděně. I když vás rozčilí, že to potomek nevydržel v tramvaji nebo na vycházce, nepeskujte ho. To se prostě stává a žádné začátky nejsou snadné – pro rodiče i pro dítě.

10. Bez plínek i v noci. Podle Ilony Špaňhelové můžeme zkusit ukládat dítě i k nočnímu spaní bez plen poté, co bylo aspoň tři noci za sebou suché. “Je důležité podporovat svěrač močového měchýře a občas s dítětem zkoušet při čurání zadržet a pustit, zadržet a úplně všechno vypustit,” doporučuje. Někteří rodiče dítě v noci posazují na nočník nebo na záchod, aby zůstalo suché do rána. To ale dětská psycholožka nedoporučuje. “Dítě by mělo mít takový reflex, že se probudí samo. I když se mu to jednou dvakrát nepodaří a počurá se, neměl by se rodič hned vracet k pleně, ale dítě více podpořit a udělat mu podmínky k tomu, aby se umělo i ráno obsloužit samo. Například mu dát jen košilku nebo triko na spaní a k postýlce, ze které může velmi dobře vylézt, mu dát nočník, aby se mohlo vyčurat hned, jak se probudí.”

Zdroj: idnes.cz