Jak můj syn zničil ibišek

Jednoho dne se mi v bytě objevil podivný zápach. Nemohla jsem přijít na to, co je jeho zdrojem. Protože mám syna, který občas někam schová to, co nechce jíst, prošla jsem celý byt. Hledala jsem všude možně, odkud zápach může pramenit. Skutečně jsem našla poschovávaných pár rohlíků. Ty byly ale už uschlé, neplesnivěly a nesmrděly. A podivné aroma mi doma zůstávalo. Zkontrolovala jsem proto zásobu uskladněných brambor, zda některé z nich neplesniví a nesmrdí. Nic. Prošla jsem skříňky, zásuvky, ale bezvýsledně. Nakoupila jsem několik osvěžovačů vzduchu a pohlcovačů pachu a hledala dále zdroj zápachu. Už jsem byla bezradná. A pak jsem na to přišla. Můj syn, když nechtěl pít čaj, vylil ho do květináče s ibiškem. Hlína kolem ibišku začala plesnivět a strašně zapáchat. Začínaly už hnít i kořeny. A já na to nepřišla dřív, protože jsem měla květináč s touto rostlinkou postavený na vysoké skříňce, takže jsem do něj neviděla. Při zalévání se mi nechtěl květináč sundávat, a tak jsem ho zalévala naslepo. Tím jsem ještě přilévala další vodu ke sladkému čaji.
Ibišek už zachránit nešel. A tak jsem ho vyhodila a čekám, co zase syna napadne příště…