Jak jsme synka naučili říkat K

Syn od malička se v mluvení moc neprojevoval. Používal ukazování a takové to dětské E (otočená výslovnost). A stačilo mu to. Později začal používat první slabiku slova. Já jako jeho matka jsem mu rozuměla, ale ostatní to měli horší. Tak to šlo až skoro do tří let. Po třetím roce se začal snažit mluvit. Ale hodně špatně. Pár logopedických chyb měl – a tu hlavní místo K vyslovoval T . Místo D říkal G. Samozřejmě změkčování S – Š , C – Č – to je zatím v normě. Ve školce nám doporučili logopedii.

Ještě bych se zmínila o synkově povaze paličáka. I ve školce paní učitelky říkaly, že kdy syn řekne NE – tak se s ním prostě nehne. A tak to bylo téměř u všeho. Neposlušnost, jak bych to nazvala u nás je do teď. A  tak byl problém i s mluvením u paní doktorky na logopedii. Aby vyslovil K, mu musí strčit špachtly, nebo prst do krku a musí vyslovit T – mělo by pak vzniknout K. Ale strkání něčeho do pusy?? To absolutně nepřípustné. Sám? Ani náhodou. Ani paní doktorka si s ním nevěděla rady.

Já doma samé motivace, nezabíralo nic. Všichni samá rada – dej mu čas, však se to naučí. Teď je mu skoro 6 let a pokročili jsme. Až v předškolním věku. A víte jak? Kulaté lízátko!! Když ho má v puse – řekne K. Tak jsme to pak museli dopilovat, aby to šlo i bez lízátka. A jde to. Máme ale další problém –  samotné K řekne, ale použít ho ve slově, to ne. Stále zaměňuje s T. Tak doufám, že s naší pomalým pokrokem uspějeme tento rok, než nastoupí do školy.