Jak jsem si užívala s kojením…

Když se mi narodila dcera, byla jsem jako správná maminka šťastná, že byl porod rychlý a bez problému a že je zdravá. První mou starostí v péči o to moje miminko bylo kojení. Už na porodním sále se nechtěla přisát, což sestřičky považovaly za normální, já samozřejmě ne. V těhotenství jsem si přeci přečetla, jak je důležité, aby se miminko ihned po porodu přiložilo k prsu a začalo pít.

Po převozu na oddělení šestinedělí se mě ujala sestřička a péči o novorozence mi vysvětlila a názorně ukázala. Musím říct, že celý personál byl velmi vstřícný, milý a ochotný. Laktační poradkyně, která by vás měla naučit správnou techniku kojení a je už dnes součástí prakticky každé porodnice, za mnou byla také několikrát. Po domluvě s ní jsem si pořídila tzv. kojící klobouček. Je vyroben ze silikonu, nasadí se na část prsa a tím vlastně tvoří bradavku. Děti s tímto způsobem kojení nemají většinou sebemenší problém, navíc klobouček chrání bradavku, která je v prvních dnech po porodu velmi namáhána. Pak přišlo na řadu určení a vyzkoušení poloh pro kojení a jako nejlepší se pro nás dvě zdála být technika na boku, kdy matka i dítě leží čelem k sobě na boku těsně přitiskutí k sobě. Je dobré založit si pod hlavu ruku a dát pod ni polštář, ať je vaše tělo v jedné ose a je pro vás kojení příjemné, nic vás netlačí a nebolí a mléko se může dobře tvořit.

Dny v porodnici plynuly celkem rychle, obě jsme byly s dcerou zdravé a vše bylo podle lékařů naproto v pořádku, až na to, že dcera ne a ne přibírat. Z porodní váhy 3300g měla po třech dnech 3000g, což je normální jev, ale po čase se to má zase obracet a miminko má začít přibývat na váze. Snažila jsem se sebevíc, přikládala dcerku k prsu pravidelně po dvou hodinách ve dne v noci, budila ji ze spaní jen aby se napila, efekt skoro nulový, takže nám byl doporučen příkrm, protože laktace u mě přicházela se zpožděním.

Po propuštění z porodnice doma nastal teprve ten pravý kolotoč. Dcerka nebyla vůbec spavé dítě, takže byl doslova zázrak, když přes den spala tři nebo čtyři hodiny vůbec a v noci to nebylo o nic lepší. Neustále se dožadovala jídla a nic jiného než kojení ji nedokázalo uklidnit. Přes den to člověk nějak zvládá, sice vidí, že domácnost je vzhůru nohama, ale neřeší to a věnuje se tomu malému, plačícímu uzlíčku navzdory nějaké starosti o umyté nádobí či vytřenou podlahu. V noci už je situace horší, dá se to také nějaký čas vydržet, ale dlouhodobě je to nesmírně únavné a vyčerpávající, proto jsem i po příchodu z porodnice nechala večerní příkrm, po kterém dcera spala delší dobu v jednom kuse.

Čas plynul a já od všech jen slyšela vydrž šestinedělí, pak se to zlepší a už nebudeš tak často kojit. Šestinedělí uteklo jako nic a my jsme na tom byly s malou pořád stejně, kojení prakticky co hodinu, dvě ve dne v noci a ať jsem dělala pro více mléka, co jsem mohla a co mi bylo doporučeno, od různých kojících čajů a jiných nápojů přes “babské rady”, žádné výrazné zlepšení nenastalo. Naše situace se zlepšila až po čtvrtém měsíci od porodu, kdy přišlo první očkování a i první kašička, to jsem kojila už “jenom” pětkrát za noc.

Když se na to dívám zpětně, s odstupem dvou let, vím, že bych dnes už jednala jinak a tohle bych už nepodstupovala. Bohužel mi okolí vůbec nepomohlo. Ze všech stran jsem jen slyšela, jak je kojení důležité a pro dítě prospěšné, jak ho o něj nesmím ošidit a musím kojit za každou cenu. Ano, to je sice pravda, ale mnohem důležitější je pro něj spokojená maminka, protože ani to malé miminko není hloupé a pozná, když se něco děje. Psychika maminky se nahlodá, myslí si, že ona dělá něco špatně, když nedokáže tomu svému miminku, které nadevše miluje, dopřát šťastný a spokojený start do života a sama je z toho všeho ve stresu, což se na kvalitě mléka samozřejmě projeví. Tímto chci všem maminkám říct, dejte na svůj vlastní instinkt, nenechte se nutit do něčeho, co vám není příjemné, co vás stresuje. Kojení je krásná věc, ale pouze tehdy, pokud jsou maminka i miminko spokojené. A jak dopadl můj příběh? Dcera se v půl roce sama odstavila a od té doby z ní bylo spokojené miminko, které vstávalo pouze jednou za noc a já jsem si konečně mohla naplno užívat mateřství se všemi radostmi, které k němu patří…