Jak Honzík snědl Klárce sladkosti

Kamarádka má dvě děti, osmiletou Klárku a čtyřletého Honzíka. Když Klárka nastupovala do první třídy, přála si, aby jí maminka koupila obrovský kornout se sladkostmi, které by mohla rozdat svým novým spolužákům. A tak maminka navštívila papírnictví a kornout koupila. Klárka měla velkou radost. Naskládala do kornoutu společně s maminkou bonbóny, oplatky, čokoládky a lízátka. Holčička se už nemohla dočkat na 1. zářijový den.

Konečně nastal onen den D. Klárka, oblečená do sváteční sukýnky a halenky, vzala svůj kornout do ruky a vydala se do školy. „Mami, ten kornout je nějaký těžký!“, řekla po chvilce mamince. Maminka zareagovala následovně: „Neboj, za chvilku bude lehký. Rozdáš sladkosti dětem.“

Paní učitelka se přivítala s dětmi, namalovali si pár obrázků a Klárka mohla konečně rozdat sladkosti mezi nové spolužáky. Sotva si ale pár dětí vzalo sladkosti z vrchu kornoutu a další holčička natahovala ručku, aby si vybrala něco pro sebe, vytáhla brambor. Úsměv z tváře holčičky zmizel. Vyjeveně se dívala na bramboru a na Klárku. Klárka dala dolů kornout, aby do něj viděla. Kornout byl plný brambor! Klárka svůj první den ve škole obrečela, ale paní učitelka nakonec vše obrátila v žert, kterému se všichni zasmáli.

A jak se brambory dostaly do kornoutu? To malý Honzík dostal chuť na něco sladkého. Bylo mu líto, že jeho sestřička odnese všechny ty mlsky z domu, a tak si vzal nejdřív jen jedno lízátko, pak bonbón, a nakonec se neudržel a jedl a jedl. Vzpamatoval se, až když mu zbylo sladkostí tak akorát na zamaskování brambor, které naskládal do kornoutu místo sladkostí, které snědl.

Ráno šel klidně do školky s tím, že nikdo nic nepozná.

Myslím, že až půjde do školy Honzík, bude si svůj kornout pořádně hlídat, aby mu jeho sestřička neoplatila jeho mlsný nájezd…