I dítě vnímá smrt. Když byl syn malý, chodívali jsme kolem hřbitova. Jednou syn hlasitě vykřikl: „Mami, já už vím, co to je. Tady bydlí mrtví!!!“
Zajímavá je výuka v první třídě na jedné základní škole, kde chodí můj synovec. V době památky zesnulých si měli děti do sešitu prvouky nakreslit svíčku a pod ni napsat jména svých blízkých, kteří jim zemřeli. Ale synovci naštěstí nikdo blízký nezemřel. A tak se pod svíčkou kostrbatým dětským písmem objevilo: „Myšák Miky, morče Bobina, králík Vločka“. To byli zvířecí mazlíčci, které děti postupně chovali. Není to hezká vzpomínka na neveselé téma?