Jelikož sama vím, jaké to je, cestovat s malými dětmi, tak jsem se rozhodla podělit se s Vámi milí čtenáři o své zkušenosti.Vše se odehrálo již před několika lety, kdy byly mému malému bratrovi bez pár měsíců 4 roky. Právě v tuto dobu se naši rodiče rozhodli pro každoroční rodinnou dovolenou v dnes již turisty znovu objeveném Bulharsku. Ano, do Bulharska jsme jezdili každý rok, abych byla přesná, tak spíše létali letadlem, ale tento rok, se náš nápaditý tatínek rozhodl pro cestu autem a jak rozhodl, tak se také stalo. Určitě si umíte představit, jaké to je cestovat autem skoro 24 hodin s nezbedným čtyřletým dítětem. A pokud ne, tak Vám to ráda řeknu, je to něco nepředstavitelného, již po 2 hodinách nevíte, čím a jak dítě zabavit.
Při vstupu do auta je vše dobré, až si říkáte, jak ta cesta bude určitě hezky probíhat, ale po půl hodině zjistíte, že první dojem byl pouze omyl. Dítko, pro vás z neznámých důvodů již nebaví pozorovat z okýnka auta měnící se krajinu. Proto sáhnete po předčítání pohádek, které, ale opět nevyřeší vše, začnete vymýšlet všelijaké hry, prohlížení časopisů, malování. Ale vše zabaví vašeho malého miláčka na tak malou chvíli, že již nic nestačíte vymýšlet. Ale vy se uklidňujete představou pro vás, tak krásnou, musí přece jednou nastat ta situace, že vaše dítko zamouří svá očka a vy si vychutnáte tu chvíli pár hodin, kdy bude spinkat a tuto chvíli můžete využít nejlépe k přípravě dalších aktivit pro malého či malou.