Jahody

Nevím, jestli znáte jahodník, který místo běžných bílých květů kvete krásně sytými růžovými květy. Já o něm do té doby ani neslyšela. Ale byli jsme jednou se synem a přáteli, bylo to zrovna na jaře, na horách na výšlapu. Cestou zpět jsme procházeli obcí, kde mě zarazily právě tyto jahodníky. Syn byl tehdy ještě malý a moc se divil této zajímavosti. Všem pak vyprávěl, jak viděl jahody kvést růžově. A nikdo mu moc nevěřil.

Za několik dní jsme byli u dědy na zahrádce. Bylo tam i pár přátel, a tak se stalo, že si můj syn spokojeně hrál a nikdo mu moc nevěnoval pozornost. Najednou za námi přiběhl do chatky, kam jsme si šli sednout do stínu, a volal: „Děda má taky růžové jahody!“ „Ne, děda má normální, s bílými kytičkami.“, snažila jsem se vysvětlit synovi. Ale ten trval na svém: Prý kytičky dědových jahodníků mají taky růžovou barvu. A tak jsem se šla na ten zázrak podívat. A skutečně, většina jahodových kvítků byla růžová, přestože ještě to ráno měly sněhobílou barvu.

A jak k tomu došlo? Jednoduše. Syn si v nestřeženém okamžiku vzal fixy a maloval na kytičky tak dlouho, dokud i ony neměly krásnou růžovou barvu.

Zasmáli jsme se a byli jsme rádi, když i přes synův zákrok z většiny kvítků, mimo ty, co syn pošlapal při svém malování, vyrostly úplně normální červené a sladké jahody.