Hurá, máme zub!

Před časem se u mě zastavila kamarádka Ivona. Uvařila jsem kávu a asi hodinku jsme si povídaly. Vyprávěla mi o svém trápení. Dlouho chodila k zubaři s uraženým zubem. Korunka, kterou jí zubař udělal, jí ale po krátké době vypadla. Ten den se byla objednat opět k zubaři, aby jí korunku znovu přilepil. Kamarádka odešla, já uklidila a nachystala jsem oběd pro syna, který se právě vracel ze školy. Když jsme byli po obědě, volala opět kamarádka, která u nás byla dopoledne na návštěvě. Asi u nás nechala onu korunku, co se jí odlepila. Měla ji vloženou v peněžence a nejspíš jí vypadla. Věděla jsem, že korunka kamarádku stála dost peněz, proto jsem se hned dala do jejího hledání. Přestože jsem ten den od návštěvy nevysávala, nemohla jsem korunku nikde najít. Celou dobu jsme seděly u stolu, nikam jsme nechodily. Chtěla jsem už volat kamarádce zpět, že jsem korunku nenašla. Pak mě napadlo zavolat syna.

Našemu štěněti se právě měnily zuby a syn si Benovy vypadlé zoubky schovával. „Nenašel jsi náhodou dnes Benův zub?“ Syn přikývl. Na požádání přinesl svou sbírku psích zoubků. Mezi maličkými zoubky byl jeden větší. Když jsem si ho prohlédla, zjistila jsem, že je to ona ztracená korunka. Mohla jsem zavolat kamarádce: „Hurá, zub se našel!“

S pozdravem čtenářka pegonela