Hrajeme, povídáme si s batolátkem – říkadla a básničky

Již krátce po narození s námi naše děťátko komunikuje. Svým křikem dává najevo, že je tady s námi. Postupně zjištuje, že když zakřičí, maminka přijde. Něco se mu nelíbí, má žízeň, hlad, je mu zima nebo horko. I když se jedná prozatím o komunikaci beze slov, postupem času se kojenec naučí broukat, říkat první slabiky a pak slova. Je na nás rodičích, abychom svým dětem vyprávěli, co například děláme, ukazovat mu po bytě, co kde máme a pojmenovávat věci jmény.

Výborným nástrojem naší společné řeči je vyprávění básniček a říkadel. Říkadla byla přirozenou součástí lidových zvyků, tradičních obřadů a slavností. Patřila do výchovy jako zcela přirozená součást. Toto platilo dříve. Po druhé světové válce pak ale přišla doba, kdy matky odcházely brzy do práce, děti vyrůstaly v kolektivních zařízeních typu jeslí. Bylo přerušeno plynulé předávání zkušenosti z generaci na generaci. Postupně se vytratily různé říkanky, básničky, ale i výchovné zvyklosti.

V dnešní době je mnoho publikací, knížek s říkadly, a maminky, tatínkové, babičky i dědečkové mají velký výběr, po které knížce mají sáhnout. Líbí se mě, že je řada knížek, která byla vydána již před 30 lety a jsou pouze nově vydaná. Mají své kouzlo starých říkadel, s typickým dialektem.. Říkanky typu Paci, paci, Kovej, kovej, Takhle jedou páni, Vařila myšička kašičku, s těmi by měly být dítka seznámeny opravdu brzy. Tělesný kontakt, blízkost s maminkou nebo babičkou, mluvené slovo a pohyb, umožňuje rozvoj všech dovedností. Říkanky s pohybem nám umožňují správně dýchat, pohybovat se a zároveň mluvit.

Může se vám zdát že všechno toto se děti naučí až ve školce, kdy děti mají větší repertoár básniček, říkadel, různých pohybových her. Tam je ale učitelka s dětmi sama na mnoho dětí a již nelze s každým individuálně se říkanky učit.

Proto tedy věnujte dětem svůj čas, čtěte si spolu, činnosti jako úklid, čištění zoubků nebo procházky venku doplňte krásnou říkankou. Řekněte část veršíku a třeba se dítko chytne a doplní druhou část rýmu. Děti nejsou v této době nuceni se něco učit, tak jako ve škole, nyní se učí nenásilně, velice lehce, hravou formou si zapamatují 4 řádky básničky, až budete sama překvapena.

Takže co říci na závěr? Čtěte, vyprávejte, hrajte si..

Zdroj: Kutálková D.: Průvodce vývojem dětské řeči, Galén, Praha 2009