Hračky v podobě zbraní

Pistole, samopaly, meče, bomby, luky a šípy, mačety a nože. Slova, při jejímž vyslovení mi naskakuje husí kůže a vyvolávají ve mě nesnesitelný strach, odpor a hnus. Pro mě jsou to předměty, které nepatří do rukou nikomu, za žádných okolností. Natož dětem. Dokážu tolerovat pouze řezníkovu porážecí pistoly a dlouhou ostrou kudlu. Jinak bych celý svět odzbrojila. Úplně, totálně a bez vyjímek.

K čemu zbraně? Jaký mají smysl a jakou mají důležitost a význam v našem životě? Dovedu si představit svět bez životberoucích kulek a rudé krve, bez zbytečných mrtvích a bez zbytečného násilí. Dnešní doba je zlá, lidi jsou zlí. Kdo kdy ale přišel s nápadem vložit zbraň do malé dětské ručky? I když samozřejmě jen atrapu, napodobeninu, kopii. Přece hračka a zbraň jsou úplně odlišná slova s absolutně odlišným významem. Koho napadlo tyto dvě věci spojit v jednu? Koho? A proč? Hračka je tu pro naše nejmenší, pro to  nejcennější co máme, pro naše děti. Má jim sloužit ke hře, k pomazlení, má rozvíjet jejich osobnost či dovednosti. A  zbraň? Je to nástroj smrti a bolesti. Pro děti by tyto věci měly být tabu – zbraně, násilí, bolest, utrpení a smrt. Proč si mají hrát s pistolkami? Proč mají držet v ručičce nůž? Proč musí máchat kolem sebe plastikovým mečem? Je opravdu nutná a užitečná hračka tohoto ražení? Co asi tak v dítěti rozvíjí? Je to velice smutné a tragické. Pro mě z pohledu matky je to věc absolutně nepochopitelná a odsouzeníhodná.

Můj malý syn hračky tohoto druhu tedy ještě nezná, nikdy je neměl v rukách. Je to logické, děti do 3 let věnují svoji pozornost jinému druhu hraček, naštěstí. Zajímá je vše co vydává zvuky, co je hodně barevné, co se pohybuje, nebo co se dá rozložit a složit. Ovšem příjde čas a bude mě na pouti tahat za rukáv a požadovat koupit obludnou, hnusnou a bezduchou napodobeninu samopalu. Bude pak někde s kamarády stát proti sobě a budou na sebe střílet. Mám z toho husí kůži. Ovšem když se zamyslím třeba nad tím, že dětí chodí na karneval třeba za kovboje, je trochu logické, že budou mít za pasem “kolt”. Ano, snad tady je to tolerovatelné. Patří to ke kostýmu. Pro tu chvíli a pro tu situaci.

Násilí se na nás hrne ze všech stran. Z televize, časopisů, želbohu i z dnešních “moderních” pohádek, z kterých se vytratila dobrota, laskavost a  láska a nahradila je zloba, bojování a střílení. A dnešní agresivní počítačové hry pro teenegery? To už nestojí ani za komentář.  Nakonec mě ještě napadá, kdy asi příjde doba a dětem dáme na hraní atrapu injekční jehly a lahve alkoholu?