Hra na schovávanou

Když jsme bydleli ještě ve starém bytě moje maminka mi řekla ať si uklidím skříňku s oblečením. A to já děsně nerada. Moje sestřička, které byly dva roky neměla problém s tím mi pomáhat a vyházet věci se sříně ven. Tak jsme se obě do toho pustili. a jak už víme v tomhle věku jsou děti zvědavé a zkoumavavé a tak trosku jí to drmolilo. Jsem si tedy řekla no dobrá aspoň mi to rychleji uteče. Poskládala jsem hadry do jedné půlky skříně a do té druhé si naše Michalka naskládala plyšové hračky a usídlila se v ní. A já měla po úklidu. učila jsem jí formou hry si hrát na schovávanou a to tak, že jsem si zakryla obě oči rukama a ptala se jí ” Kde je  naše Michalka? ” A vždycky mi odpověděla ” Tadyyyyyyyyyy su…” Řekla jsem jí, že se takhle může schovávat i mamince, tak si sedla do té velké skříně a přivřela si dveře a tím mi dala na jevo, že se mamince schová. Tak jsem šla pro maminku do obýváku a řekla jí, že jestli neviděla naší Michalku. Maminka mi řekla, že neviděla a šla se podívat k nám do pokojíku. Došla první co byla zděsila se nepořádku a těch hader okolo a pak se začala ptát ” Kde je ta Michalka ? ” to jsme jí naučili, aby věděla, že hra na schovávanou zrovna začíná. Jenže moje malinká sestřička nepochopila princip hry a první co bylo nevydržela ve skříni ani vteřinu. Rozrazila dveře a zavolala na maminku ” Tadyyyyyyyyyy su “. V tu chvíli sem se začala strašně smát a mamka taky a malá Michalka šla honem za maminkou. Nejkrásnější bylo, ale vidět ten její úsměv a radost, že se jí zase něco povedlo…