Hlídání

Kamarádka potřebovala narychlo pohlídat svou třináctiměsíční dcerku, a tak jsem se nabídla, že to zvládnu. Janička byla neskutečně hodná, jen jsem se divila, že nechce celý den nic jíst. Odmítala i jinak oblíbené smetanové  krémy. Asi se jí stýská po mámě, řekla jsem si.

Po obědě, z kterého snědla jen pár soust, si chvilku zdřímla a pak jsme šli na procházku. Chodili jsme i s mým psem několik hodin po městě a já se těšila, jak malé vytráví a večer se pořádně navečeří. No a po večeři si měla kamarádka pro Janičku přijít.

Ale večer si Janička vzala oblíbeného plyšáka a hrála si s naším Benem. Večeři zase odmítla. Já dostala strach, jestli není nemocná. Vše ale rozluštil můj syn: „Ty se mami divíš, že nic nejí? Vždyť snědla Benovi všechny granule a piškoty, co měl v miskách.“

Malé nic nebylo, ale kamarádka se mě v následujících dnech zeptala, čím jsem malou krmila, protože jí odmítá doma jíst. „Že tys jí podstrojovala ty své koláčky, co pečeš a každý ti je chválí?!“ Uzavřela kamarádka a já ji při tom raději nechala.