Havlíkovi – rodinka se 4 dětmi

Milí čtenáři internetového magazínu Naše Batole,

nejprve bych se vám ráda trošku představila a poté bych chtěla založit novou rubriku, do které bych jednou za čas napsala pár novinek od nás. Chtěla bych vám trošku přiblížit, jak to chodí v rodině, kde vyrůstají 4 malé děti, konkrétně 4 kluci. Ráda bych se s vámi podělila o své pocity, rady, tipy na něco dobrého, nápady na vánoční dárky a celkově se vám svěřila, co je u nás nového a jak to vůbec jde zvládat. Jak jde skoubit velká rodina s vlastními potřebami. Byla bych ráda, kdyby jste se do mé rubriky zapojili a aktivně do ní přispívali. Ráda si popovídám s jinými maminkami, ráda vám na cokoliv odpovím či s něčím poradím.

Tak tedy, jmenuji se Irena Havlíková, je mi 29 let (ne nadlouho, v lednu mi bude 30 a trošku se toho začínám obávat). S manželem jsem se seznámili před 10 lety v létě. Nevím, zda se tomu dá říct “láska na první pohled”, ale ačkoliv jsem v té době měla jiného partnera, ihned jsem se rozhodla pro svého manžela. Oproti tehdejšímu partnerovi to byl už muž a to mě na něm neskutečně přitahovalo (je o 6 let starší nežli já). Ačkoliv je to nevídané, ale máme už 4 děti. Během 6 let jsem se stala 4x maminkou. V dubnu 2005 se nám narodil syn Venoušek, o dva roky později, opět v dubnu syn Michálek, na Vánoce v roce 2008 jsme si z porodnice přivezli dalšího synka – Tomáška (hrozně jsem tehdy věřila, že to bude holčička – termín porodu jsem totiž měla na 24.12. a tak jsem byla přesvědčená, že to bude můj vánoční dáreček. Nevyšlo to, byl to další kluk). Ačkliv péče o 3 malé kluky byla náročná, i tak jsem moc toužila po holčičce, a tak jsme si v dubnu 2011 pro jednu jeli do porodnice. A zase ne. Přivezli jsme si Honzíčka. Tak mám doma 4 kluky (zase, kdo se může jen tak pochlubit, že má doma 5 chlapů : o)))

Mám vystudovanou vysokou školu a jsem Ing. ekonomie. Teď  si jistě říkáte, jak sem to stihla. Ano, bylo to náročné, ale zvládla jsem to. Bakalářské studium jsem dokončovala 2 měsíce před narozením Venouška, za další 2 měsíce po porodu jsem se přihlásila na navazující magisterské studium a studovala při dětech. Bylo to opravdu náročné a neskutečně unavující. S přibývajícími dětmi mi šlo studium ještě hůře, ale nakonec jsem to zvládala a studium dokončila. Tehdy my spadl obrovský kámen z beder.

Ačkoliv jsou si kluci neskutečně podobní (vzhledově), tam uvnitř jsou každý jiný. Všichni jsou neskutečně tvrdohlavý, když si něco umanou, tak neradi ustoupí. Ale jinak to jsou relativně hodné děti (ne všichni si to tedy o nich myslí , každou chvíli dostávám přednášku od tchána či od své mamky, jak jsem na ně měkká a nezvládám je – nemyslím si, znám rozhodně i horší děti).

Jsem sportovní typ a velmi aktivní maminka a kluci jsou po mě. Rádi sportují, pořád něco vymýšlejí, pořád něco musí dělat. Já říkám, že zlobí jen ten, kdo se nudí a tím se také řídím, snažím se kluky co nejvíce zabavit a zaúkolovat. Jen tak mají málo času na lumpárny a věřte, že 3 děti (Honzíček zatím jen leze, takže toho moc nevyvede – zatím) dokážou během minutky obrátit dům vzůru nohama a vymyslet spoustu blbin.

Milí čtenáři, doufám, že se vám budou moje články líbit, těším se na vaše reakce, dotazy či jiné příspěvky.

s pozdravem

Irena Havlíková