Harmonická rodina

První týdny života jsou pro miminko adaptačním obdobím. Citlivá péče s jemnými dotyky a vyrovnaným hlasem matky mu pomůže nalézt pocit bezpečí a zvyknout si tak na nové prostředí. Nejinak je tomu i v následujících měsících, kdy děťátko poznává nejen okolní svět, ale především sebe sama a to souvisí s jeho prvními úspěchy. Sotva si uvědomí svoje tělo a hlas, začne se snažit o nějaké pohyby a zvuky, které jen s pomocí nejbližších může rozvinout ve slova a krůčky.

Aby bylo dítě úspěšné a šťastné, potřebuje kromě mateřské péče pozornost i ostatních členů rodiny, harmonické prostředí je to nejlepší, čím jej můžeme vybavit. Čím více láskyplné péče přijímá, tím větší pocit bezpečí získá a to je velmi důležité pro jeho sebevědomí do dalších let. A přestože se jedná o členy jedné rodiny, každý z nich je něčím jedinečný, každý z nich malého človíčka uvede do světa věcí a lidí jinak.

Nejpřirozenější je samozřejmě vztah děťátka s maminkou. Ale pokud veškerá péče závisí pouze na ní, její vyčerpanost dříve nebo později naruší harmonii, což může mít později negativní vliv na výchovu a na vztah mezi nimi. Kromě odpočinku je pro matku důležité, aby měla s kým sdílet své pocity. Všichni to známe, s oporou a pochopením našich nejbližších lépe zvládáme stresy z neúspěchů školních, pracovních i životních a také toužíme být obdivováni za to, co jsme dokázali. Je pro nás důležité, abychom spolu komunikovali, abychom vzájemně na sebe působili.

Jestliže je rodina úplná, na výchově se podílí i otec a vztah mezi ním a matkou je harmonický, je pro děťátko samozřejmostí vážit si obou rodičů, neboť mu jsou dobrým příkladem. V takovém případě není ani tak náročné vytvořit hezký vztah i mezi sourozenci.

Snad nejvíce atraktivní bývá pro malé děti vztah s jejich prarodiči, ve kterém nechybí dostatek životních zkušeností a zdravý nadhled. Tímto vztahem se obě generace vzájemně velmi obohacují. Pro staré lidi, kteří ve svém životě ztratili mnoho rolí a zůstala jim role babičky a dědečka, se obvykle vnoučata stávají téměř jediným zájmem, jediným smyslem života. I domácí práce jsou pro ně radostí, pokud je mohou vykonávat pro své nejbližší a rituál těchto každodenních činností pro ně znamená jakousi jistotu. Protože je tu ještě spousta věcí, které musí dodělat, protože je tu rodina, která je ještě potřebuje.

Prarodiče přináší do výchovy poselství z doby, která je našim dětem už příliš vzdálená, ale přesto fascinující. S jakousi samozřejmostí je dokážou sblížit s přírodou a vytvořit pro ně poutavé hry, ve kterých děti aktivně spolupracují a rozvíjí svou fantazii. A snad proto, že životní tempo starých lidí je už pomalejší, bývají děti v jejich společnosti tak vyrovnané.