Jednohubky pro děti

Když bylo synovi mojí známé 1,5 roku, začal najednou odmítat zeleninu a ovoce. Vše mu nachystala na talířek, ale malý Kájík ho odsunul s tím, že je to ee. Zkoušela malého vybíravce oblafnout všelijak. Domlouvala mu, vykrajovala různé tvary, zkoušela hru tipu – letí letadlo, ale vše marně. Kájíkovi byli už tři roky. Zvlášť v létě jezdili často na návštěvu k babičce na vesnici. Jelikož přes letní prázdniny nefungovala mateřská školka, nechala malého u babičky a dojížděla za ním na víkendy. A při jednom takovém pátečním příjezdu, na ni Kájík i babička vychrlí, že mají veliké překvapení. U oběda jí to předvedli. Babička donesla ze zahrádky papriky a rajčátka, omyla je, Kájík zatím nachystal rohlíky a domácí pomazánku. Babička pečivo nakrájela, namazala pomazánkou a ozdobila kousky zeleniny, nahoru kápla trochu kečupu a propíchla ozbodnými barevnými párátky. Kája se na jednohubky vrhnul, jakoby týden nejedl a při tom radostně volal: “Už jím zeleninku!” Iveta s očima navrch hlavy se nestačila divit a samozřejmě malého jedlíka chválit. Prostě zázrak. Od té doby jednohubkovou metodu často používali a dnes už jí chlapec zeleninu i ovoce běžně i bez jednohubek.