Vytvořte si vlastní 
19.09.2011 
Každý se chce dobře vyspat. I rodič malého dítěte. Jen málokdo má ale to štěstí, že jejich dítě dobře usíná a v noci spí bez probuzení, maximálně na rychlé kojení. Kolikrát – po dlouhém uspávání odcházíte s pocitem, že si ten “malý ďábel” dělá srandu – neustále se otáčí a při uklidňování se vyloženě směje do očí, protože si myslí, že si budete ještě hrát a že je to ohromná legrace. A to před uspáváním křičel(a), že už chce spát a mnul(a) si očka.
Pokud jste se rozhodly, že takhle to dál nejde a že je dítě už dost velké na to, aby pochopilo, že když se jde spát, tak se prostě jde spát a aby se naučilo usínat samo bez vaší přítomnosti a zpívaní Černé oči jděte spát …
Při učení dítětě jak správně spát neděláme rozdíl mezi kojencem nebo čtyřletým dítětem. Ve všech případech je zapotřebí:
1. Připravit vnější předměty. Osobně vyberete takové předměty, které budou dělat dítěti společnost po celou noc.
- nějakého plyšáka
- dudlíky (pokud je používá)
- obrázek s měsíčkem, závěsnou pohybovou hračku, která bude dítěti stále nablízku, ale které se nebude moci dotknout, zkrátka nějaký takový fixační předmět. Výběr hračky záleží na rodičích, fantazii se meze nekladou.
2. Stanovit si časový rozvrh – dítě by mělo být koupáno, krmeno a ukládáno ke spánku vždy přibližně ve stejnou dobu.
3. Duševně se připravit, zaujmout pevný a odhodlaný přístup.
- a) Návyk k afektivitě. Po koupání a po večeři věnují rodiče 5-10 minut nějaké uvolněné a příjemné činnosti společně s dítětem. Může to být pohádka, povídání, ukolébavka, hra … Během ní si dáte pusinky, zasmějete se, pomazlíte. Doporučujeme provádět návyk k afektivitě v jiné místnosti, než dítě spí. Zdůrazníme tím, že v dětském pokoji se pak pouze spí. Během těchto minut dají rodiče dítěti najevo, jak moc ho mají rádia že se na něj nezlobí.
- b) Po ukončení tohoto návyku k afektiviitě odnesetedítě do jeho ložnice. Tady na něho budou čekat námi připravené věci – plyšák, hračka, dudlík. Dítě uložíte a když se zvedne, brečí nebo protestuje neztratíte hned nervy. V této fázi již musíte být pevně přesvědčeni o tom, co budete dělat a musíte to dát najevo. Při sebemenší změně vašeho přístupu se bude dítě cítit zmatené. Takže mu na krátkou chvilku dáte ruku, vzápětí se však vzdálíte tak na metr od něj a jeden z vás (matka nebo otec) vysloví nahlas, klidným, sladkým, ale odhodlaným tonem následující větu:
Miláčku, maminka s tatínkem tě naučí spát samotného. Ode dneška budeš spinkat tady, ve své postýlce, s měsíčkem, tady s tou houpací hračkou a plyšáčkem.
Tento hovor má trvat asi 30s, takže uvedenou litanii za půl minuty zopakujeme 2x-3x. Pravý význam věty spočívá v tom, aby ji ten, kdo ji říká, pronesl odhodlaným tonem v hlase. Klíčem je váš přístup.
- Dítě bude provádět důmyslné akce, aby vás znejistilo. Může dělat scény, zvracet, brečet …
- Dospělý však nezmění tón svého hlasu. Nezačne s dítětem rozmlouvat. Musíte zkrátka oslepnout a ohluchnout. Děti jsou neskutečně vynalézavé a dokáží přijít na takové protestování a vymyšlenosti, že se vám až bude svírat srdce.
Po té pronesené litanii odejdete z pokoje. Od této chvíle musíte mít nervy ze železa, nebot první dvě noci naší procedury jsou skutečně tvrdé. Pokud dítě nepřestává plakat a neuklidní se, přesně po jedné minutě vstoupíte do jeho pokoje a uklidníte ho. Vstupujeme do pokoje ne proto, abychom dítě uspali, ale proto, abychom ho mu ukázali, že jsme ho neopustili a že ho učíme spát. Na těchto kratičkých návštěvách nebudete dělat nic jiného, než že zopakujete větu, kterou jsme uvedli. Nebudete ho ani pusinkovat, ani kolébat, podávat mu ruku … Napoprvé ona věta trvala 30s, napodruhé nebude delší než 10s. Pronesete ji stejně vyrovnaným a klidným tónem. Mějte na paměti, že když do pokoje vstupujete, není to proto, aby dítě zmlklo, nýbrž proto, aby vidělo, že je neopouštíte, že jste neustále u něj a máte ho rádi. Návštěvy budeme opakovat pokaždé, kdy budou zapotřebí.
Tato procedura trvá asi 1 týden. Pokud se ovšem nenecháte vyvést z míry a nezklouznete ke svým starým zvykům. První den vstupujeme do místnosti porvé po minutě, …
Časové intervaly pro návštěvy pokoje:
- první den nácviku: první čekání (1 minuta), druhé (3 minuty), třetí a další (5 minut)
- druhý den nácviku: první čekání (2 minuty), druhé (5 minut), třetí a další (8 minut)
- třetí den nácviku: první čekání (3 minuty), druhé (7 minut), třetí a další (11 minut)
- čtvrtý den nácviku: první čekání (4 minuty), druhé (9 minut), třetí a další (14 minut)
- pátý den nácviku: první čekání (5 minut), druhé (11 minut), třetí a další (17 minut)
- další dny než se dítě naučí usínat samo:
první čekání (6 minut), druhé (13 minut), třetí a další (20 minut)
Rozvrh je možné přizpůsobit, je třeba zachovat rostoucí tendenci prodlev mezi návštěvami.
Až se tedy znovu rozpláče, zopakujte onu uklidňující větu a nehleďte na to, kolikátá bije, dvanáctá půlnoční nebo pátá ranní.
Zdroje:
- patriklipina.estranky.cz
- maminka.cz
- toukan.cz
Rubrika: 
Štítky: 
No, hodně často jsem slýchala také o té metodě, kdy děťátko normálně rodiče nechávají vyřvat… to mi upřímně přijde trošku jako zvěrstvo… četla jsem na to konto super článek – http://www.kralovske-spani.cz/zdravy-spanek-deti/ – je to o tom, co vlastně děti prožívají, když usínají a jaký je pro ně problém, když jsou samotné a nikdo se nevěnuje jejich potřebám… myslím, že to by mělo být pro rodiče směrodatné – co jejich děti cítí, nikoli, jestli brečí nebo ne. A když děcko utichne, nemusí to nutně znamenat, že je vše ok….
zamyslete se nad tím….