Dítě je stále silně závislé na matce, i krátké odloučení vyvolává často prudké separační reakce.
3 typické fáze separační reakce:
- fáze protestu: křičí a volá matku
- fáze zoufalství: postupně ztrácí naději, křičí méně, odvrací se od okolí ve stavu hluboké stísněnosti
- fáze odpoutání od matky: postupně potlačí city k matce, připoutání k jiné osobě, nebo upoutání se na věci.
Dítě si postupně vytváří svou roli v rodině – jedná podle očekávání druhých a samo očekává určité odpovědi na své projevy.
Kolem 2 let navazuje vztahy k druhým dětem svého věku v tomto období též paralelní hra. Ve 3. roce hra začíná mít ráz spolupráce či soupeřivosti.
Celé batolecí období bývá nazýváno – fáze vzdoru/negativismu – naznačuje, že si v této době dítě uvědomuje samo sebe jako autonomního jedince „zrození psychologického já“
Dvojná vazba – při nejednotné výchově, je-li dítě vystavováno soustavně rozporné komunikaci osob, které mají pro něj největší význam a na nichž je zcela závislé.