Dvojčata

Mám kamarádku na Hané. Občas k ní přijedu na několikadenní návštěvu, občas navštíví ona mou rodinu. Eva, jak se kamarádka jmenuje, má sedmiletá dvojčátka, holčičky Leničku a Janičku. Když se mi zdá, že mám hodně zlobivého syna, navštívím ji, a hned se mi zdají problémy se zlobením mého jedenáctiletého syna titěrné. Ony totiž Janča s Lenčou dokáží pořádně pozlobit. Jsou dvě, tak dají hlavičky dohromady a ono to pak podle toho vypadá.

Jednou, to byly holky ještě malé, byla Eva v práci. Holky hlídal jejich otec. Ale i on musel náhle odjet do práce. Holkám byly tři roky. Přišla babička, že je bude hlídat. Janička s Lenkou chtěly ale s tatínkem. Nešlo to. Taťka se rozloučil s dětmi i babičkou. Holky si šly hrát a otec si ještě sedl ke kávě. Netušil, že holky se zavřely do kufru auta. Pojedou s tátou! Otec odjel, babička štrikovala v domnění, že si holky hrají. Když auto konečně zastavilo, holky začaly klepat na víko auta a volat tatínka. Nezůstanou přece zavřené v kufru. Netušily ovšem, že otec zastavil policistovi při silniční kontrole. Nedivil se pouze policista, ale i táta, který musel vysvětlovat, že své děti opravdu běžně nevozí v kufru automobilu. Stěží vyvázl bez pokuty.

Jindy, to byly holky už větší, tak pětileté, opět hlídala babička. Rodiče byli opět v práci a Lenka s Janou si chtěly jít hrát s dětmi na opačný konec vesnice, ve které bydlí. Babička, ve strachu, aby se dětem nic nestalo, je nepustila. Holky daly hlavy dohromady a vymyslely plán. Babičku vylákaly do sklepa. Dostaly chuť na uskladněná jablíčka. Když chudák babička vešla do sklípku, takového pravého, venkovského, holky sklep zamkly a utekly za dětmi. Když se rodiče vrátili domů, nenašli ani děti, ani babičku. Až po nějaké době nalezli nachlazenou babičku sedící na bedýnce s jablky uprostřed zamčeného sklípku. Holky čekal výprask, ale zlobení je neopustilo.

Jó, dvojčata = dvojitá radost, ale také starosti.