Dudlík

Jsou děti, které vyrostou bez dudlíku, protože jsou „hodné“ a málo křičí a zase jsou děti, kterým ani dudlík nezabrání, aby netrápili rodiče svým křikem ve dne v noci. Někde mezi těmito dvěma výchylkami jsou děti, které se dudlíkem přece jen uspokojí. Ve skutečnosti je dudlík většinou zbytečný a z hygienického hlediska nežádoucí. Podáváním dudlíku vzniká návyk, děti nevydrží ani chvilku bez něj. Sáním dudlíku se sice dosáhne útlumu mozkové kůry, takže některé dítě přestane plakat, ať už křičelo z jakéhokoli důvodu, ale zdravotní škody a špatné návyky jsou výsledkem. Návyk je někdy tak pevný, že vidíme tříleté dítě cumlat dudlík. Snažte se, aby se dítě obešlo bez dudlíku. Vydržte z počátku chvilku křiku. Pokud omezíte rozmary dítěte, nebudete muset později dítě odvykat dudlíku, což se nikdy neobejde bez velkého úsilí rodičů. Jestliže jste však již učinili tento ústupek ve výchově mějte vždy v zásobě několik dudlíků. Odmítá – li dítě dudlík, radujme se z toho a nevnucujeme mu jej. Dudlík posypaný cukrem nebo namočený v medu kazí dítěti žaludek a starším kojencům i zuby.