Dítě a žárlivost

Na počátku druhého roku věku dítěte se u něj začnou viditelně projevovat složité pocity, z nichž nejzřetelněji vystupuje na povrch žárlivost. Už od 10 nebo 12 měsíců se u dítěte ukazují první náznaky žárlivosti, které se projevují typickými zvuky, jež dítě vydává. Dříve se příliš nezajímalo o vztahy lidí ve svém okolí, zajímaly ho jen jeho vlastní vztahy k ostatním lidem. V tomto období mu začíná silně vadit, když maminka nebo osoba, která se o něj často a pravidelně stará, prožívá vztahy také ještě s jinou osobou.

Projevy žárlivosti

Projevují si rodiče něžnosti nebo se objímají? Dítě to nastraží tak, aby na sebe upoutalo pozornost, a dožaduje se, aby ho rodič vzal například do náruče.

Chová maminka bratříčka nebo sestřičku? Dítě se pokusí vetřít mezi ně, jako by se s nimi chtělo prát. Jiné děti se nepustí přímo do konfliktu, ale začnou vzdychat, naříkat, plakat nebo po mamince natahují ruce. Dítě je schopné vytušit vztahy mezi matkou a jinou osobou ze svého okolí a trpět proto, že není výhradním objektem její lásky a touhy.

Na jedné straně by dítě chtělo mít matku jen pro sebe. Na straně druhé vnímá svou situaci jako skutečnou a trpí tím. Chová se stejně jako v situaci, kdy po něčem touží a nemůže toho dosáhnout. Vzteká se, naříká nebo se snaží vytlačit třetí osobu z dosahu matky, jako by představovala překážku jeho jedinečného a výjimečného vztahu s matkou.

Vztahový trojúhelník

Tato situace vztahového trojúhelníku je modelovou situací oidipovského vztahu, který se naplno rozvine v dalších letech. Psychoanalytikové ho považují za součást vývoje jednotlivce.

V životě dítěte je to velmi důležitý pokrok, dítě se začíná více orientovat na své okolí, ačkoliv na první pohled jedná stále velmi egocentricky. Jak byste měli v takové situaci reagovat? Předně je nutné si uvědomit, že v tomto věku je dítě na matce velmi citově závislé. Jeho přání a tužby jsou nyní srozumitelnější a dítě začíná využívat strategii odporování, aby dosáhlo svého. Nejrozumnější je tedy dítě ujistit o vaší lásce a zájmu o ně, ale zároveň také potvrdit své city, které spojují matku s jejím partnerem a dalšími dětmi. Dítě se musí pomalu, jemně a něžně začít učit, že ho rodiče bezvýhradně milují, ale že není jediné, koho má maminka ráda.

Otec má v tuto chvíli důležitou úlohu. Měl by dítěti zprostředkovat následující myšlenku: „Já mám taky rád maminku a ona má ráda mě. Stala se mou ženou dříve, než se stala tvojí maminkou. Tedy dovol, abychom se objali, a pak se budeme mazlit i s tebou.“

Zdroj

kniha – Anne Bacus, Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let (vydal Portál – 2003)