Dítě a období vzdoru

Ve věku batolete se objevuje období vzdoru. Dítě chce projevit svá přání, své touhy… Samozřejmě že toto všechno nejvíce projevuje v té chvíli, kdy se to mamince nejméně hodí, kdy potřebuje například utíkat na autobus nebo když je třeba s dítětem v obchodě, kde je pozoruje co největší počet lidí.
První projevy vlastní vůle můžeme sledovat u dětí už kolem třetího nebo čtvrtého měsíce, vlastní pevná vůle vystupňovaná až do výbuchů vzteku se však nejvýrazněji projeví až v období batolete, kolem třetího roku věku u většiny dětí končí, u některých končívá později, asi kolem pátého roku.
Dítě v tomto období tedy nejvíce prožívá to, že chce být

„samo sebou”. Nemá ale v tomto věku ještě jasné hranice toho, co může, a co nemůže. Musí je nacházet a k tomu potřebuje rodiče, aby mu pomohli. Je to velmi nutná a důležitá vývojová fáze, vidíme, že dítě má dost energie, kterou chce dát do boje s určitými překážkami, jež se mu postavily do cesty.

Většinou se obrací ve svém vzteku k tomu, kdo je mu nejbližší – matka, babička, děda. Vlastně vyjadřuje svůj nesouhlas – nechce v té chvíli dělat něco, co mu „autorita” nařizuje, nebo naopak nesmí dělat něco, co by se mu líbilo.

Je dobré zvolit v přístupu k malému vzteklounovi nějaký rozumný kompromis, a pokud se už dostaví u dítěte zlost, nejvhodnější je nechat ji odeznít.¨

V průběhu celého tohoto období by dítě nemělo:
■ ubližovat sobě;
■ ubližovat někomu jinému;
■ nekazit nebo nepoškozovat věci jiných;
■ pokud si ve vzteku rozbije nějakou svoji hračku, neměli by mu ji rodiče hned kupovat.

Jak se v těchto případech chovat?
Předejít vypjaté situaci.
Pokud je to možné, měli by se rodiče snažit předcházet takovým situacím, ve kterých se dítě začne vztekat. Když víte, že chcete jít za půl hodiny na autobus, upozorněte na to dítě a snažte se dát i jemu zodpovědnost, aby mělo čas, který vám zbývá do odjezdu autobusu, pod svou kontrolou. Nastavte mu například budík na určitý čas a dítě vás přijde upozornit, abyste se už oblékali.

Odejít z místa, kde se dítě vzteká, aby nemělo „ obecenstvo“.

Pokud se stane, že se dítě začne vztekat a máte možnost odejít z jeho pokoje nebo z místa, kde se vzteká, udělejte to. Dítě je totiž rádo, když má v této chvíli „obecenstvo” a před přihlížejícími se někdy začne vztekat ještě víc. Pokud se to stane, odstraňte z jeho okolí věci, kterými by si mohlo ublížit, a odejděte od něj. Nechte mu však trochu otevřené dveře, aby vědělo, že pokud bude chtít, „má k vám cestu otevřenou”. Může se stát, že za vámi ihned přiběhne, protože bude chtít, abyste je sledovali. Pokud to zvládnete, pokračujte v té činnosti, kterou právě děláte. Někdy je to trochu boj „kdo s koho”. Kdo vydrží delší dobu, kdo bude vítěz.

Obejmout dítě do pevného sevření, pokud začne ubližovat vám nebo sobě nebo by si mohlo i jinak ublížit.
Pokud se stane, že by dítě mělo takový záchvat vzteku, že začne kopat do všeho kolem sebe, dokonce i do matky, otce nebo jiného člověka, nebo začne samo sobě ubližovat, sevřete je pevně do objetí tak, aby nemohlo kopat nohama ani šermovat rukama. Pevné objetí pomáhá i matce dítěte, vydá tím ze sebe energii a částečně si tak pomůže i ke zvládnutí svého vzteku.

Vrátit dítě „do původního stavu”.
Pokud se stane, že dítě při záchvatu vzteku ztratí dech a nemůže se nadechnout, to nejdůležitější, co musejí rodiče v této chvíli zajistit, je, aby dítě znovu dech popadlo. Nejlépe je informovat se u svého dětského lékaře, co máte v takovýchto chvílích dělat. Dech se vám většinou podaří navrátit tak, že něčím dítě na určitou chvíli polekáte. Například stačí pořádně tlesknout nebo pocákat dítě studenou vodou, na někoho platí, když zakřičíte třeba „hurá”. Až potom se můžete zachovat tak, jak je to popsáno v předešlých bodech.
Pokud je už dítě po tomto záchvatu vzteku uklidněné, nechtějte po něm, aby to už nikdy nedělalo, aby se jeho vztek už neopakoval. Dítě tento slib ještě nezvládne splnit. Také na ně nikdy nežalujte dalším členům domácnosti. Dítě většinou zapomene na to, co udělalo během dne, než přijde například tatínek z práce. Pokud chce matka vyprávět o všem, co se ten den stalo, otci dítěte, ať mu to řekne, neměla by už ale nic vyčítat dítěti před otcem.

I maminka může cítit vztek v těchto vypjatých situacích, doporučuji takový pocit ventilovat nějakým způsobem popsaným v předešlých kapitolách.

Zdroj: Špaňhelová I.: Vývoj a výchova od početí do tří let, Grada, Praha 2003