Desatero pro správný vývoj řeči – 1. část

Snad každý rodič malého dítěte se někdy zamyslel nad tím, zda vývoj řeči jeho dítěte je správný a co by pro ten správný vývoj řeči měl udělat. Rodiče často řeší, zda jeho dítě není nějak opožděné, když ještě nemluví, zatímco jejich vrstevníci již mluví ve větách.

Přestože řečový vývoj každého dítěte je zcela individuální, tak je možné stanovit několik základních pravidel, která obecně platí. Pomohou nám k tomu, abychom našim dětem umožnili, aby se jejich řeč vyvíjela co nejpřirozeněji a aby dosáhla, co nejlepší úrovně.

Pravidlo první: Dostatek přiměřených podnětů

Zdánlivě jednoduché pravidlo. Ale co je to vlastně dostatek a co je to přiměřený? Co člověk, to jiný názor. Obecně však lze říci, že malé děti bychom neměli překvapovat neustále něčím novým. Je lépe to známé jen trochu obměnit,upravit, aby to bylo jen malinko jiné. A také je důležité, aby hry, hračky a činnosti odpovídaly jejich vývojovému stupni. Nemá tedy cenu kupovat hračky, které jsou určeny starším dětem, i kdyby byly sebelepší, nebo navštěvovat s batoletem muzea nebo jim na každý den plánovat jiný program.

Co je málo a co už je moc musí každý rodič zvážit sám podle svého dítěte. Stačí se jen vyhýbat extrémům typu: “Vydrží si celé hodiny hrát sám, ani o něm nevím” – “Vždyť se mu neustále věnuji. Stále mu vymýšlím nové aktivity, není ani chvilku sám.”

Pravidlo druhé: Respektovat věk dítěte

Tady platí, že čím je dítě menší, tím všeobecněji zaměřené hry bychom měli volit. To znamená, nepřemýšlejte nad tím, co která hra nebo hračka rozvíjí. Jde o to, aby se dítě dobře bavilo a mělo příjemné pocity a zážitky. Samozřejmě se snažíme, aby činnosti byli různorodé, ale dítěti je pouze nabízíme, nikdy ho do ničeho nenutíme.

S přibývajícím věkem už můžeme sledovat, co se dítěti daří, které činnosti ho baví a využívat toho. Neopomínejme však i na rozvíjení toho, co dítěti nejde. Je však důležité se zbavit představy, že dítě bude nejlepší tam, kde my jsme třeba neuspěli.

Teprve po čtvrtém roce můžeme pomalu vybírat hry tak, abychom dítěti zajistili všestranný rozvoj. Pokud se nám něco nezdá je čas na konzultaci s odborníkem.

Pravidlo třetí: Respektovat dosažený stupeň vývoje

Co si pod tímto pravidlem představit? Např. to, že nebudeme učit dítě psát, když neumí kreslit, nebo pokud moje dítě ještě málo mluví (pouze pár slov, zvuky zvířat), tak po něm nebudeme chtít, aby po nás opakovalo slova, věty a básničky, i když sousedovic Jiřík to už umí.

Mnohem důležitější než kalendářní věk dítěte jsou jeho skutečné schopnosti. Odchylky od “průměru” jsou u malých dětí veliké, takže nemusíte mít obavy, že by vaše dítě zaostávalo, když ještě ve 2 letech téměř nemluví, pokud všemu rozumí. Pokud však nemluví dítě starší 3 let je potřeba navštívit odborníka.

Pravidlo čtvrté: Zájmy

I úplně malé děti mají své zájmy. Některou hračku milují a jiné si ani nevšimnou, přestože my ji považujeme za naprosto úžasnou. Proto, když chceme dítě něco naučit, měli bychom to zařídit tak, aby činnost dítě bavila. V životě batolete i předškoláka má být převládající činností hra, která je pro něj zároveń učením. Není tedy vhodné nutit malé děti do nějakého nácviku, naděláme tím spíš škodu než užitek.

Pravidlo páté: Pochvala

Představte si situaci, kdy se učíte něco nového a ten, kdo vás to má naučit , vás neustále opravuje a diví se, že to ještě neumíte. Cítili byste se dobře a jak dlouho byste to vydrželi? A kdyby vám naopak řekl: “to nevadí, že to nejde, brzy se to naučíte, zkuste to takhle, kdybyste potřeboval, tak se klidně zeptejte?” V takové atmosféře byste se jistě snažili udělat vše, co je ve vašich silách. Pochvala dokáže zázraky.

Navíc si pamatujme, že to, co zdůrazňujeme, upevňujeme. To, čemu nevěnujeme pozornost, se ztrácí. Každý dobrý pokus tedy pochválíme a těch špatných si nevšímáme.

Zdroj: Kutálková, D.: Logopedická prevence, Praha: Portál, 1999

Desatero pro správný vývoj řeči – 2. část