Další pohádka pro děti

V daleké zemi Simsalabim žil koktavý černokněžník Max. Kdysi byl hodným černokněžníkem, který nekoktal. Všichni ho měli rádi. Zvláště děti. Vyčaroval jim z kamínků barevné míčky a děti si s nimi hrály. Jindy zas překouzlil papírky od bonbonů na bubliny, které létaly vzduchem a dělaly všem radost.

Ale jednoho dne se Max vydal na návštěvu do sousední země Kouzlíkov za kamarádem černokněžníkem Kouzlíkem. Cestou ho zastihla bouřka a blesk uhodil do stromu, kolem kterého právě šel. A na bouřku je slabý i černokněžník. To je známá věc, že ani on neumí zastavit blesk nebo ho změnit například v krásného ptáčka. Max se lekl tak, že začal koktat. A viděli jste už koktavého černokněžníka? No jistě, že ne! A tak se mu všichni začali smát. Maxe to nejprve mrzelo, ale pak si řekl, že se všem pomstí. A stal se zlým černokněžníkem. Začal klukům přičarovávat oslí uši, holčičkám velké bradavice na nos, jedné paní přičaroval ještě jednu ruku a jezevčíkovi Filipovi rohy. Zkrátka – země Simsalabim se stala „podivnou“ zemí a všichni se jí začali vyhýbat.

Jednou koktavý Max provedl své nejhorší kouzlo: Princeznu Jiřinku, která byla hodná a pěkná jako obrázek, celé dny se jen smála a pro každého měla vlídné slovo, začaroval do oranžového míče. Tatínek král byl smutný a její maminka královna plakala do svého hedvábného růžového kapesníčku. Opatrovali pečlivě oranžový míč a moc se jim po Jiřince stýskalo. Prosili Maxe, aby vrátil Jiřince její podobu, ale Max se jim vysmál. Řekl jim dokonce, že když on koktá, ať si Jiřinka prožije svůj život jako míč.

Jednoho dne dal pan král vyhlásit, že kdo Jiřinku vysvobodí ze zakletí a vrátí jí její podobu, dostane ji za ženu a k tomu polovinu království.

Sjeli se vzácní princové a páni a učení lékaři a snažili se Maxe donutit, aby Jiřinku přečaroval zpátky na princeznu. Princ Jan vzal velký meč po dědovi a vyhrožoval Maxovi bojem, pokud Jiřince nevrátí její podobu. Ale černokněžník přeměnil meč na švihadlo. Princ Valentyn poslal na Maxe rovnou své vojsko. A Max vojáky změnil v mravence. Pan Široký ze Široké země poslal na Maxe psy. I s nimi si Max věděl rady – udělal z nich kamení. A pan doktor Bolíto potíral oranžový míč – Jiřinku vodičkou, která pálila a štípala tak, až se i na míči udělaly červené pupínky. Ale princezna zůstala dál ve svém kulatém prokletí.

Všichni se báli pokoušet se víc o to, aby černokněžník učinil z oranžového míče opět princeznu Jiřinku.

Jednoho dne přece jen někdo přišel. Na vrata zámku zaklepal modrooký Jirka – syn staré kořenářky. Nevyhrožoval, nehrozil… Vyslechl si celý příběh o tom, jak se z hodného černokněžníka stal zlý koktavý Max, kterého se všichni bojí. Chvíli přemýšlel a pak se vydal rovnou k Maxovi. Pěkně ho pozdravil, ale černokněžník mu řekl, že mu udělá z uší plácačky. „To klidně můžeš, ale nepomůže ti to“, řekl Jirka. „dál se tě budou všichni bát a ty dál budeš koktat a nebudeš mít zádné kamarády. Vím, jak vyléčit tvé koktání.“

„Do – do – dobrá, zkus t – to“, vykoktal Max. „Ale jak se t – ti to nep – nep-nepoved – de, přečaruji tě v čer – čer – červa nebo m – m – myš.“ Jirka namíchal voňavý čaj z léčivých bylinek, který ho naučila jeho maminka. Ta ho znala od své maminky a ta zase od své. Všechny byly kořenářky. Max čaj vypil. Nejdříve zbledl, pak zčervenal, nakonec zbělel a promluvil: „Tys mě, Jirko, vyléčil. A navíc mě přestala bolet i ruka, která mě bolela od té doby, co jsem hodil veliký kámen po klukovi, který se mi smál. A taky hlavě mě už nebolí.“ „Ta tě bolela proto, protože jsi v ní měl špatné myšlenky. Nemyslel na nic jiného, než na to, jak druhým ubližovat.“ Vysvětlil Jirka. Max se po dlouhé době usmál. A najednou skutečně nevěděl, proč klukům přičarovával velké uši a holčičkám bradavice, netušil, proč byl na všechny tak zlý. Dal vše do pořádku. Velké oslí uši se změnily v ty správné klučičí, nosíky holčiček už nehyzdily nevzhledné bradavice, tříruká paní se stala zase dvourukou a rohatý jezevčík Filip se zbavil svých rohů. Z oranžového míče se stala zase princezna Jiřinka s růžovými líčky. A Maxe měli zase všichni rádi. Země Simsalabim se stala zase zemí radosti, barevných míčků, bublin a smíchu.

Jirka si vzal Jiřinku za ženu. Na svatbu jim přišel i Max. Jirka s Jiřinkou spolu měli spoustu zdravých a veselých dětí. A všichni v zemi pochopili, že je lepší řešit věci po dobrém než po zlém. Když na vás jde někdo po zlém s holí nebo mečem v ruce, ukažte mu, že ho máte rádi a on se, pokud to není hlupák, změní.