Cumlání prstů

Masturbace je chápána jako zcela normální projev lidské sexuality, a to nejenom v dospělém, ale i v dětském věku. Masturbační příznaky nikoliv zřídka začínají již v kojeneckém období (zhruba od dvou měsíců života), nicméně byly zaznamenány dokonce i u plodu.

Jedním z projevů masturbace, která v dětském věku je častěji pozorována u dívek, se stává cumlání prstů (třebaže jsou tyto projevy u dětí zcela běžné, rodiči nebývají správně rozpoznány, protože chybí přímá manipulace s genitáliemi).

Cumlání prstů představuje zcela automatickou činnost dítěte. Činnost, která u kojence prodlužuje rozkoš ze sání, slouží mu nejenom k oklamání pocitu hladu, ale zároveň jej utěšuje v okamžiku matčiny nepřítomnosti. Z tohoto vyplývá, že cumlání prstů má substituční hodnotu autoerotické (neboli sebeuspokojovací) funkce (podobně lze nahlížet také např. na kývání trupem).

Velmi mnoho rodičů se pokouší pomocí zákazů tuto činnost odstranit, důvodem se stává skutečnost, že ji od určitého věku dítěte považují za nesprávnou, později za společensky nepřípustnou. Nicméně je třeba si uvědomit, že ani kárání, domlouvání či jiné projevy zákazu dítěti v této činnosti nemohou zabránit.  Jakákoliv donucovací opatření jsou zcela marná a nemístná. Dokonce se mohou setkat s kontraproduktivním výsledkem.  Nezřídka totiž rodiče dosáhnou pouze toho, že se vnitřní potíž (např. zmíněná matčina nepřítomnost) změní v úzkostný pocit provinilosti.

Rodiče by si tyto skutečnosti měli uvědomit a nepouštět se do konfliktu s dítětem kvůli nepříliš závažným skutečnostem, za což lze cumlání prstů považovat. Pokud tato činnost ovšem neustupuje ani po sedmém roce věku (maximum výskytu sebeuspokojování je ve věku čtyř let, později po sedmém roce dochází k výraznému ústupu, a to až do období puberty), bude se s určitostí jednat o příznak emoční poruchy, která bude vyžadovat pomoc odborníka.

Literatura:

SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.