Cukrovka u dětí

Cukrovka u dětí se nazývá cukrovkou I. typu nebo tzv. juvenilní cukrovka. Cukrovka I. typu je pro děti velmi nebezpečná. Jedná se o typ onemocnění, kdy si organismus tvoří protilátky proti buňkám slinivky břišní vyrábějícím inzulín. Ten umožňuje v těle zpracování cukru. Jakmile inzulín dojde, naruší se látková výměna.

V krvi je velké množství cukru, který přechází i do moči a organismus je odvodněný. Takto nemocné dítě trpí neustálým pocitem žízně, častým močením, únavou a pocitem hladu. Dochází k celkovému narušení energie.

Na vzniku dětské cukrovky se může podílet celá řada faktorů. Je to především genetická dispozice, obezita, porucha imunity u kojenců, možná i brzké zavedení kravského mléka místo kojení.

S cukrovkou může váš potomek prožít kvalitní život. Je ovšem důležité striktně dodržovat lékařské rady.

Především by se mělo dvát na to, aby byl inzulín dítěti dodáván pravidelně, včas a přesně podle předpisu. Od začátku ho učte samostatnosti. Dítě by mělo od začátku brát tuto povinnost zodpovědně.

Dítěti se musí změnit jídelníček. Musí být vyvážený a menší dietě se dítě nevyhne. Je totiž nutné udržovat cholesterol na normální úrovni a nutné je hlídat i váhu potomka.

Nezapomínejte na pravidelné návštěvy lékaře, a to nejen praktického, ale i zubaře, očního lékaře atd.

Nejdůležitější je, aby si dítě pravidelně aplikovalo inzulín. Dávka inzulínu se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách (zkratka UI). Jedna mezinárodní jednotka vyjadřuje na celém světě vždy stejnou účinnost inzulínu.

Inzulínový program znamená sestavu jednotlivých injekcí inzulínu během každých 24 hodin. Je připraven tak, aby co nejlépe napodobil rytmus vlastní výroby inzulínu. Většinou se doporučuje podávat injekci rychle působícího inzulínu před třemi hlavními jídly a injekce depotního inzulínu večer, případně i ráno. K podávání injekcí inzulínu slouží inzulínové stříkačky. Mají velmi tenkou jehlu a vpich je skoro bezbolestný.

Technika podání inzulínu je snadná. Inzulín se píchá podkožně do některých míst těla – do přední strany stehna, do horní zevní čtvrtiny zadečku, do zevní horní části paže či do přední stěny břišní.

Větší fyzická námaha, sport, dětské hry venku ovlivňují glykémii. Pracující svaly potřebují energii a proto odebírají glukózu z krve. Glykémie klesá. To neznamená, že člověk s diabetem nemá sportovat. Naopak! Naučí se ale počítat i se sportem při určování inzulínových dávek.

Někdy se nepodaří inzulínovou dávku správně odhadnout. Může proto dojít k výkyvu v glykémii a v celé látkové výměně. Při relativním nadbytku inzulínu může glykémie nebezpečně klesnout (hypoglykémie), při jeho nedostatku může naopak stoupnout (hyperglykémie).

Použitá literatura:

• Rodiče, děti a jejich diabetes (Čermáková, Neugebauerová)
• Abeceda diabetu (Lebl, Průhová a kol.)
• Léčba inzulínem v každodenním životě (Berger, Jörgens, Chlup)