Chceme druhé dítě? A kdy?

Na tuto otázku máme každý jiný názor. Jako ve všem i tady máme plusy i mínusy. Mít děti brzy po sobě, či nechat mezi sourozenci delší věkový odstup? Spouta žen, drtivá většina mají děti brzy po sobě. Vezmou to takříkajíc jedním vrzem. Brzo tak z domu zmizí přebalovací pult, vanička, plenky a hračky. V kojení nedělají zbytečné pauzy a děti si mohou navzájem hrát a obohacovat se svojí vzájemnou přítomností a to v různých oblastech. Dítě, které má doma sourozence umí lépe komunikovat, není tolik bázlivé v kolektivu a co je velkou výhodou je vyzbrojeno neporazitelnou imunitou. Oproti mému jedináčkovi, který hned po nástupu do školky onemocněl a nemocný bývá stále. Také pro zaměstnání je vhodnější, pokud si mateřskou natáhneme a v práci tak v dlouhých pauzách nechybíme. Ovšem je to náročný zápřah. Ono je rozdíl oblékat jedno a oblékat tři, stejně jako je posazovat na záchod, čistit zoubky, koupat, i když když je dětí více, musí maminky ty starší rychle naučit samostatnosti, takže to není taková pohroma jak to vypadá. Horší je cestování s takovouhle smečkou, s ní cokoli vyřizovat, to mě zachvacuje panika. A cestování autem? No budeme muset uvažovat o nějakém prostornějším a větším, minimálně sedmimístném. Ale většina několikanásobných matek mají ochotné babičky, tety, kamarádky, manželi, kteří pohlídají či ji doprovodí. To já nemám, já musím dítě, pokud není ve školce vláčet všude sebou. A i když mám jedno, i tak  je to náročné – dítě, kočárek, kabele s nákupem – s tím vším nastoupit do autobusu a zase vystoupit.

Navíc nezapomeňme na jednu věc. Pokud máme 3 dětičky krátce po sobě, což znamená že jsou všechny hodně malé a vztah nám z nějakého důvodu nevydrží, budeme muset po rozvodu uživit sebe a 3 cvrčky a nespoléhejme se na zázračnou výši alimentů, ty co dostávám já mám tak akorát na pokrytí pouze jídla svého 3 letého syna. Pokud bych tedy před takovou volbou stála a měla normální život a manžela, preferovala bych určitě mezi dětmi větší časový rozestup. Každé to těhotenství a mateřství bych si pěkně a v klidu mohla užít a vychutnat. Věnovat maximum vždy jen jednomu dítěti. Navíc když už máme doma 8 letého školáka, velice rádi si zopakujeme miminkovské období, které s předchozím dítětem tak uteklo. Nebudeme kvůli častým těhotenstvím doma zavřené nějakých 8 let v tahu, bez lidí, bez jiného druhu práce než je kojení a přebalování. Až děti s velkým věkovým rozestupem vyrostou, můžou pokojík po sobě zdědit. Příjde čas, kdy bude chtít každé dítě svoje soukromí, kam si bude vodit svoje kamarády a později známosti a pokud máme více dětí najednou, je s počtem místností problém. Budou muset být natlačeni v jednom pokoji jako králíci a budou vás za to nenávidět. Další je otázka peněz na studijích. Děti začnou studovat střední a vysoké školy, rozletí se do všech koutů republiky a vy nebudete vědět, co platit dřív a komu. Budou náklady spojené s cestováním do škol, s ubytováním, s kapesným, s učebnicemi, s kulturním vyžitím, s výlety, různými kroužky a zájmy dětí… Bude toho najednou moc a budou to pro vás náklady né jedny ale hned troje.

A pokud máte dělnické platy, bude to sebevražda. Když jsou děti malé, spoustu si toho neuvědomíme. Oblečení, boty a hračky bez problémů dědí po sobě, ale počkejte až si děti začnou v oblečení a botech vybírat. Až bude chtít každé mít svůj mobilní telefon, až bude každé potřebovat do školy výkonný notebook, až se pojede na lyžařský kurz na hory, až bude chtít každý svůj pokoj… Do toho vám odejde auto či pračka, zvýší se nájemné a energie, příjdou Vánoce, nezaměstnanost, vážná nemoc. Velká rodina je krásný sen a děti hrající si spolu v obýváku ještě krásnější, ale mysleme dopředu a zvažme všechny varianty, bohužel nemáme poslanecké platy a příjde čas a nebudeme schopni dát všem dětem vše co chtějí a to je veliká škoda. Doba je zlá.