Čas pro seznámení dítěte s knihou je již okolo šestého měsíce života

Možná se vám to bude zdát příliš brzy a třeba si ani nedovede představit, že by dítě v tak útlém věku bylo schopno poslouchat text knihy, kterou mu budete číst. Jenže vhodně zvolená kniha pomáhá rozvíjet slovní zásobu, i když zatím jen pasivně…

Pokud se rozhodnete, že svému potomkovi budete číst, zapomeňte na dlouhé pohádky. Pro začátek budou nejvhodnější knížky s krátkými a jednoduchými větami, jejichž čtení zabere jen pár minut. Požadujícím doplňkem by měly být barevné obrázky, protože i takto malému dítěti ve věku přes půl roku ukazujeme ilustrace. Nejlépe ty, které znázorňují třeba zvířátka.
Nejlepší technikou, jak dítě seznámit se světem knih je, posadit si jej na klín a při prohlížení knížky texty v ní předčítat. Pokud tak budete činit pravidelně, nejlépe denně, dítě bude vlastně od malička vyrůstat s tím, že kniha je něco důležitého, něco, na co bude mít hezké vzpomínky, protože nad knížkou strávilo příjemné chvilky s maminkou nebo tatínkem.

Pokud dumáte, jakou knihu použít, pak poradím, že nejvhodnější jsou samozřejmě leporela. Dítě bude při předčítání na knížku sahat, projeví se jeho touha po poznání předmětů okolo sebe. Knížka s klasickými listy by nepochybně utrpěla újmu a byla by jí škoda. Navíc leporela jsou pro tento účel vytvářena, tak proč je proto nevyužít.

Jakmile dítě trochu povyroste, je mu okolo dvou let, je vhodné vybírat ty knížky, které již mají menší děj. Na pultech knihkupectví taková najdeme. Obsahují dějově jednoduché příběhy, například o tom, jak šel medvídek do lesa pro med, jak si děti hrají na hřišti, co dělají zvířátka na venkově, na statku apod. Nic složitého a minimum slov. Dítě potřebuje především obrázky, které budou vystihovat děj a rodiče, kteří mu jej budou popisovat a zároveň ukazovat a srovnávat s tím, co vidí kolem sebe. Názorné příklady jsou totiž jedním z důležitých aspektů při výchově dítěte. Tudíž se zaměřuje při výběru knížky na naprosto klasické věci, které vidíme okolo sebe – venku, doma…

Jaká leporela

Pro ty úplně nejmenší děti jsou nejvhodnější omyvatelná, která si děti mohou vzít třeba i do vody při koupání. Kromě toho je kojenci budou ocucávat, což by papírové desky nevydržely. Omyvatelná jsou vyrobena z takového materiálu, který by měl vydržet i kousance od prvních zoubků, sliny i vodu.

Dřevěná leporela jsou rovněž vhodná, je ale dobré je nakupovat u kvalitních výrobců/prodejců.

Využít můžete i knížky, které chrastí (textilní leporela), mají nejrůznější tlačítka apod. Jejich náplní není jen zabavit dítě, ale mají svou poznávací funkci a zlepšují smyslové vnímání. Dítě, které na leporelo či knížečku sahá, poznává nový tvar, zvuky, rozvíjí i zrak při pohledu na barevné obrázky. Právě barevnost, která se může někdy zdát kýčem, u dětských knih opět plní důležitý úkol. Je to v podstatě jeden ze základních požadavků na knížky pro ty nejmenší děti. Ty se učí kromě jiného i rozlišovat barvy, proto musí být výrazné.

Pro větší děti pak můžeme již zakoupit klasická leporela z tvrdého papíru, která jsou doplněna jednoduchými texty a stále barevnými obrázky. Zde jsou právě vhodné již zmiňované jednoduché děje, které knihu doprovází. Dítě se může naučit spoustu věcí, například o uklizení hraček, čištění zoubků, o tom, jak důležitá je snídaně po ránu apod. Děti rády napodobují a toto zpracování jim pomůže v tom, aby správně pochopily nejen důležitost určitých úkolů, ale seznámily se s reálným světem kolem sebe.

Zapomínat bychom neměli ani leporela s klasickými krátkými pohádkami, například O mravenečkovi, nebo na ta, která obsahují jednoduché říkanky. Právě říkanky a básničky jim opět popisují svět kolem sebe.

Dítě při čtení aktivně zapojte

Při práci s leporelem nenecháváme dítě v pasivní roli. Naopak jej povzbuzujeme, aby samo popisovalo, co na obrázcích vidí a porovnávalo s tím, co zná ze svého okolí. Ukazujeme barvy v knížce a pak po dítěti požadujeme, aby ukazovalo věci v té samé barvě – například v knize je zelená travička a dítě má zelené tričko apod.

Necháváme jej vyhledávat nejrůznější věci, předměty na obrázcích. Tím se zaměřujeme na schopnost jeho koncentrace, soustředění a logického uvažování.

I když by se nám nějaká knížečka pro malé děti líbila sebevíc, může se stát, že našeho potomka nezaujme. V tom případě jej nenutíme, ale nabídneme mu jinou. I my sami si přece vybíráme, kterou knihu, s jakým žánrem si přečteme. Úplně nejlepší je, abychom knížky nakupovali spolu s dítětem. Tím snížíme pravděpodobnost, že jej knížka nezaujme (i když se to samozřejmě může stát).

Kniha je důležitou součástí ve výchově každého dítěte a neměli bychom seznámení s ní nechávat až na školní věk. Již od útlého věku se děti učí tomu, co je správné a co ne. A kniha a s ní spojené čtení je jistě věcí, kterou řadíme mezi ty důležité. Seznámení s knihou od tohoto nejmenšího věku je prvním z kroků, jak u něj vypěstovat zálibu ve čtení a vzdělávání vůbec.