Boj o alimenty I.

Plánujete rozchod s otcem či matkou svých dětí? Připravte se na krušné časy. Alimenty většinou dosahují směšných částek nebo taky nechodí vůbec. Uživit sama sebe je dřina. Uživit sebe a děti po rozvodu je peklo. A zvládnout to bez alimentů je skoro nemožné. Samoživitelek je u nás na 580.000 a žen, které nedostávají na svoje děti výživné je neuvěřitelných 40%. Jenže to je spoustě lidem naprosto jedno a s rozvodem či rozchodem klidně zapomenou, že vůbec kdy dítě přivedli na svět. No a co, že mají soudem stanovenou výši výživného. Když se jim nechce platit, prostě neplatí.

Já sama jsem samoživitelkou tříletého chlapečka. S jeho otcem jsem se rozešla když bylo malému 9. měsíců a podotýkám, že už v 5. měsíci těhotenství jsem věděla, že prostě s ním už dál být nechci. Nějak se mi vlivem hormonové bouře v těhotenství otevřeli oči a já si vše srovnala v hlavě a konečně viděla i to, co jsem dřív neviděla nebo vidět nechtěla.  Ovšem nerozhodla jsem se tak z nějakých malicherných důvodů či kvůli mé rozmařilosti, kde bych si pořídila nového, neokoukaného milence. Ale z důvodů, které byly pro rodinu existenční. Můj drahý patřil mezi tu hrstku statečných, kteří nenosili domů svým ženám ani korunu. Veškeré peníze co vydělal, měl pro vlastní potřebu, navíc neuměl s penězi hospodařit. Ovšem abych mu nekřivdila, nějaký ten nákup potravin občas zaplatil. Nezajímal se už ale, že je třeba platit každý měsíc záloha elektriky, objednat a zaplatit uhlí na zimu, zařídit byt, když už jsem byla těhotná a po narození miminka jsem chtěla mít kde vařit. Musela jsem si vzít sama půjčku a vše si zaplatit a zařídit sama. Z mateřské mi nezbývalo po zaplacení bydlení, dluhu a pojitky na úraz dítěte téměř nic. Záviděla jsem ostatním kamarádkám, které měly doma chlapa – živitele rodiny, který stačil vydělat na 3 malé děti, novostavbu a ještě slušné auto a ony si mohly nechat třeba prodloužit vlasy, koupit nový notebook, nebo nechat udělat krásné nehty.  Tenhle pocit zabezpečení rodiny já jsem nikdy nepoznala a už vůbec mi nezbyly peníze na nějaké ženské zkrášlovací či nakupovací manýry.

Dnes platí můj bývalý na našeho syna 2.000 Kč měsíčně, což odpovídá přesně polovině nákladů které syn má. A to tam nepočítám náklady spojené s bydlením, jelikož platíme nájem a samozřejmě i elektřinu a plyn. Pokud bych měla připočítat i toto, vyšplhala by se částka finančních nákladů na běžný normální život 3. letého dítěte někde až k 6.000 měsíčně. A to bydlíme v obecním sociálním bytě, kde je nájem hodně nízký, nebydlíme ve velkém novém drahém bytě.  A přiznejme si, kolik matek dostává na tak malé dítě takovou částku. Většinou je to cifra čtvrtinové hodnoty. A nezapomeňme připomenout, že my matky si svůj podíl rodičovské povinnosti plníme tím, že o dítě celodenně pečujeme, odvádíme ho do školky, pereme mu, vaříme, léčíme bolístky,…..To je náš díl povinností, a neměli bychom ještě k tomu svoje dítě dotovat finančně, to má dělat otec dětí. Přispívat finančně v dostatečné a potřebné výši na svoje děti. Ať taky pocítí, že je otec a rodič. Tak jako starostlivá matka, která je v jednom kole. Jenže pro tatínky jsou to hodně laciné odpustky, které na své výplatě ani nepocítí. Pošlou vám na dítě třebas jen 1.500 Kč, což je tak akorát na jídlo pro dítě a dál? Na léky, oblečení, obuv, drogerii a kosmetiku, na kulturní vyžití a výlety se svým dítětem má matka samoživitelka brát kde? Otcové jsou v tomto velice zvýhodněni. Alimenty co posílají, ani na svém kontě nezaznamenají a jsou volní jako ptáci. Nemusí si dělat starosti s tím, jestli stihnou vyzvednout dítě ze školky, když musí zůstat dlouho v práci, můžou si jít kdy chtějí kam chtějí, nic je neomezuje, nemusí celou noc poslouchat kašlající dítě, nemusí poslouchat neustálé stížnosti paní učitelky ve školce,…… Proč je to tak nefér? Proč oni se mají jak páni a nám se smějí. A zákony? Taky nefungují jak by měly. Musíme prostě zatnout zuby a vydržet. Odměnou nám je ale láska dítěte, když příjde mamince dát pusinku nebo ji obejmout. A vy jen doufáte, že z vašeho syna musíte nutně vychovat někoho lepšího než byl jeho otec. To je náš úkol a naše povinnost. Dát světu dobrého, slušného člověka.