Bez prarodičů to není ono

Prázdniny u babičky s dědou, výlety, společné zážitky? Nebo jen povinná návštěva jednou za čas? Vztahy mezi prarodiči a vnoučaty mohou být různé. Když se povedou, obohacují všechny generace. Senior má v dnešním světě více možností, jak své životní období pojmout. Prodlužuje se věk, zkvalitňuje se zdravotní péče, nabízí se příležitosti k cestování, sportu, kulturnímu a společenskému životu. Stále více lidí využívá možnosti vzdělávání i v pozdním věku. Už asi 20 000 seniorů a seniorek navštěvuje u nás univerzity třetího věku, které existují na téměř všech českých univerzitách.

Stejně tak prarodič má dnes více možností, jak pojmout svoji roli. Pochopitelně neexistuje žádné „ideální“ nebo „normální“ prarodičovství. Stejně jako u všech životních rolí i zde kolem sebe vnímáme různost a proměnlivost. Někteří prarodiče se na vnoučata těší už dlouho předtím, než jejich děti vůbec o dětech uvažují, jiní naopak nejeví o vnoučata žádný zájem. Někteří prarodiče jsou až příliš aktivní, jiní fungují jen na dálku. V některých případech vnoučata s prarodiči bydlí, a pak má vzájemný kontakt zcela jinou podobu. Někdy prarodiče zastihne vážná nemoc a vše je najednou jinak, jindy se po rozvodech rodičů babičky a dědové dětem vzdalují nebo naopak přibližují. Stále častěji se objevuje i prarodičovství, které není založeno na biologické příbuznosti. Přitom pokaždé se v prarodičovském vlivu na jedno dítě prolínají odlišné zvyklosti a zkušenosti z různých rodin, ještě více lety zakořeněné, než jak je tomu u setkání dvou rodů v nově zformované mladé rodině.

Naše dítě nepatří jen nám, rodičům, a dobré vztahy s prarodiči ho mohou v jeho životě významně obohatit. Většina dnešních prarodičů se shoduje, že čas strávený s vnoučaty pro ně neznamená jen příležitost k předávání dovedností, zkušeností a vědomí rodu. Není to jen genetická investice do budoucna. Je to také šance pro ně samotné, jak se mnohému od dětí naučit, šance opět si hrát a sledovat znovu ten úžasný vývoj člověka. Kdykoli se narodí dítě, zrodí se i prarodič. Jak s touto situací nakládat?

Mluvit o svých představách

Před narozením dítěte nebo brzy po něm mluvte se svými rodiči o tom, jak si kontakty širší rodiny představujete. Očekáváte pravidelné nebo občasné hlídání? Nebo spíše jen vzájemné návštěvy? A ptejte se, jak to vidí oni. Možná plánují ještě pracovat, cestovat a studovat nebo si naopak přejí trávit s vnoučaty více času.

Vychovávat společně

Jak děti rostou, mluvte se svými rodiči o svých postojích k výchově – co dětem dovolovat, jaké dárky jsou vhodné, co dávat k jídlu, kdy večer spát…, ale buďte zároveň benevolentní. To pravé kouzlo času s babičkou a dědou bývá i v tom, že všechno je trochu „jinak“. Počítejte s tím, že vše se vyvíjí a může měnit. Své představy, plány a postoje byste měli být schopni upravovat jednak v rámci svého vývoje, pak i vzhledem k dozrávání a dospívání svých dětí, ale také s ohledem na stárnutí a změny životních okolností prarodičů.

Zdroj: Časopis Děti a My č. 2/2012, autor: Lucie Suchochlebová Ryntová