Batolecí Picasové

Ten úžasný pocit, zanechat po sobě nesmazatelnou stopu, si naši potomci často užívají už od útlého dětství. Když takové roční či dvouleté dítko zjistí, jaké báječné dobrodružství se dá prožít s barevnými pastelkami nebo ještě lépe s fixy, nedá se o ně jen tak někým připravit. Čmárá a maluje rádo, často a hlavně všude. Pokud usoudí, že titěrný kousek papíru ho v jeho tvůrčím rozletu až příliš brzdí, snadno objeví, že stejně dobře – ba daleko lépe – jeho tvůrčí posedlosti poslouží deska stolu, čistá bílá zeď, vzácná kniha, koberec či sedačka. Touha tyto pusté plochy oživit dekoracemi vlastní výroby je pro malého designéra silnější, než obavy z možného trestu. Dospělákovi, který nečekaně zjistí, že jeho mládě právě vkročilo do svého kreativního období – a náležitě to rozdýchá – nezbude nic jiného než svého potomka podpořit. Chceme přece vychovat člověka sebevědomého, který se nebojí vyjádřit své pocity a myšlenky třeba grafickou cestou, ale musíme ho usměrnit zpět k papírové čtvrtce. Ukážeme mu, jak má svou malou ručkou a neohebnými prstíky uchopit pastelku a zanecháme ho jeho ilustrátorské vášni.

Můj synek mi také ozdobil sedačku a hlavně zeď. Samozřejmě jsem mu řekla, že to se nesmí, ale beru to jako příjemnou dekoraci a je to pěkná památka. Klidně bych vyhranila kousek zdi v obýváku či kuchyni a nechala ji vědomě a cíleně ozdobit malým Picasem, proč ne. Byt to neocenitelně zkrášlí a za pár let to bude krásná a nesmazatelná vzpomínka. Ovšem aby zase dítě nepochopilo, že když může jednou, může stále a na vše, to ne! Musíme dítěti podat razantní vysvětlení a to několikrát dokola. Moje babička mi řekla, že když měla malé děti, že děda zrovna vymaloval. Pak si z toho hned udělala moje tehdy ještě batolecí mamka a tety malovací plátno. A prý pak od dědy tak dostaly, až měly prdel fialovou. No a takto řešili moji prarodiče téměř vše. Pořád slyším jak dětem zmalovali “prdel”, když je učili na nočník a ono to stále nemohlo pochopit. Tyhle metody jsou pro mě tabu. Na prdel občas ano, ale musíme to střídat i s ráznou domluvou a poučením. A hlavně, když po dítěti něco chceme, musí být  zralé, to pochopit. Ale vraťme se k malování.

Maličké děti milují kreslení fixy. Mají výraznou stopu a syté barvy. Jenže mají i mnoho nevýhod a nedostatků. Z rukou i oblečení začínajícího neobratného výtvarníka jdou většinou jen stěží odstranit a navíc jejich měkký hrot jen málokdy odolá silnějšímu tlaku nevycvičených prstíků. Na trhu jsou však k dostání speciální fixy, které právě tyto nedostatky eliminují a naopak mají další vlastnosti, kterými se od obyčejných fixů odlišují. Mají robustní trojúhelníkové tělo, které se snadno drží i nejmenším a umožňuje jim to procvičovat jemnou motoriku. Jsou přitažlivé moderním desingem a pestrými barvami. Hrot je pevný a odpružený, tím se zabraňuje při velkém tlaku jeho zničení. Inkoust lze snadno vyprat a náplň vydrží déle než běžný fix. Vhodný je pro ty nejmenší začínající malíře. Jmenují se – Stabilo trio scribbi (8 ks-382 Kč).