Barvičky

Tento kratičký příběh mi vyprávěla kamarádka. Její malý syn Tomášek byl v první třídě a paní učitelka učila děti poznávat barvičky. Ne ty základní, ale např. azurovou, lila, purpurovou atd. Děti poté dostaly deštníčky, kde bylo slovně napsáno, jak mají jednotlivé dílky vybarvit. Tomášek si ale nemohl vzpomenout na purpurovou barvičku. Je to ta fialová, malinko do červena. Všechny děti pohotově malovaly fialový dílek, jen Tomášek vybarvil daný dílek čistě červeně.

Když pak šla paní učitelka od žáčka k žáčkovi a kontrolovala jejich výkony, Tomášek si všiml, že ostatní děti mají dílky fialové a paní učitelka je chválí. Už nemohl ale dílek přemalovat, paní učitelka by si toho všimla. A tak pohotově schoval fialovou barvičku do kapsy kalhot. Když paní učitelka přišla k němu, divila se: „Tomášku, ty máš ale ten dílek úplně červený. Jaká je purpurová barvička?“

Tomášek řekl: „Vím, paní učitelko, že je fialová do červena, ale já nemám fialovou barvičku.“ A pohotově nastavil svůj penál, aby si to paní učitelka mohla ověřit. A tak byl také pochválen.

Doma pak řekl Tomáš mamince: „Přece nemůžu vypadat, že jsem hloupý!“