Bábovka

Čekali jsme návštěvu a já si posteskla, že nestihnu ani upéct nic dobrého. Syn, to měl tak tři roky, mi řekl: „A co chceš, mami, upéct?“¨Já na to, že kdyby bylo víc času, tak upeču třeba bábovku ke kávě. Chvilku na to přišla má kamarádka, jestli jí na chvilku nepůjčím mého syna. Byla na pískovišti se svou holčičkou, která si neměla s kým hrát. Uvítala jsem to, aspoň jsem mohla trochu uklidit a nachystat se na návštěvu. Syn vyběhl a za necelou hodinku ho kamarádka přivedla. Za zády něco schovával. Já odběhla do pokoje, a když jsem se vrátila, stál na stole na čistém, nažehleném ubruse talířek, na talířku synův výtvor z písku a kolem toho bylo na bílém vyšívaném ubruse plno zrnek vlhkého písku.

Chtěla jsem se začít na syna zlobit. Ale ten se ke mně přitočil a řekl: „Tak už máš, maminko, bábovku pro návštěvu.“

No, uznejte, mohla jsem se zlobit? Zasmála jsem se, písek rychle smetla, poděkovala za bábovku a dali jsme ji „vychladit“ za okno. Naštěstí syn během návštěvy na bábovku zapomněl a já ji mohla poté nepozorovaně zlikvidovat…