Aktivní škola

Termín aktivní škola označuje specifické pedagogické hnutí, které je založeno na principech funkční výchovy, což znamená, že v zásadě respektuje zájmy a potřeby dítěte jako osobnosti.

Aktivní škola v porovnání se školou v tradičním slova smyslu (což je typ školy, která se přiklání k receptivním metodám, tedy pasivně přijímajícím cizí podněty, a dogmatickému způsobu výuky, memorování vědomostí získaných z literatury apod.) usiluje o osvobození ducha dítěte, směřuje k autonomii a celkové nezávislosti svých žáků. Aktivní škola je školou účasti, což znamená, že žák je chápán jako osobnost mající svůj vlastní názor.

Direktivní forma (ze strany pedagoga) je potlačována, naproti tomu je zdůrazňován demokratický princip. Vedle těchto elementů je dále důraz kladen na iniciativu, tvořivost a kritické myšlení, které není založeno na pouhém memorování látky. Žáci aktivních škol jsou cvičeni v pozorování a experimentování, a to na jevech reálného života, jevech, které se jich bezprostředně týkají. Tento přístup je pro děti velmi přínosný, neboť tak přispívá k lepší aplikaci získaných vědomostí na záležitosti opravdového světa.

Z výše uvedeného ostatně vyplývá, že v tomto typu škol nelze používat „běžný“ pedagogický materiál, který je uplatňován na školách tradičních. Pomůcky nejčastěji vytvářejí sami studenti. Studium je organizováno kolem rozličných středisek zájmů, popř. znalosti daného prostředí (sféra fauny a flóry, regionálních dějin apod.). Žáci jsou sdružováni do malých společenství, jež se vyznačují vlastní samosprávou. V rámci výuky je tedy důraz kladen nejenom na individuální rozvoj osobnosti každého dítěte, ale také na kolektivní aspekt.

Aktivní škola odpovídá způsobu výchovy, který nejlépe vyhovuje potřebám dítěte. I přesto (či právě proto) naráží na celou řadu překážek. Celková šíře vědomostí a nedostatek času, stejně tak velká přetíženost tříd a nedostatek kvalitních pedagogů – to jsou zásadní problémy, jimž aktivní školy čelí.

Literatura:

SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.