Adam a Eva

Má sestra bydlí na vesnici. Má dvě děti, Lucku a Petříka. Žijí v domku u lesa, nedaleko přehrady, uprostřed krásné přírody. Při jedné z procházek s dětmi po okolí, šli právě kolem lesa, zaslechla sestra i její děti slabé kňourání. Kňourání vycházelo odněkud z křoví a každým krokem sílilo. Bylo to jako nářek dítěte. Děti tahaly mámu za ruku, aby šli radši domů. Sestra váhala jen chvilku, ale rozhodla se pokračovat po zvuku. Co kdyby někdo potřeboval její pomoc? I děti jako by popadly najednou všechnu odvahu. „Mami, to je, jako by tu mňoukala kočička.“, řekla najednou Lucinka. To už sestra objevila špinavý jutový pytel, zavázaný provazem a pohozený ve křoví. Pytel se hýbal a vycházely z něj ony zvuky. S dětmi odnesla pytel na cestičku, položila ho a rozvázala. V pytli objevila dvě maličká koťata, která někdo odsoudil ke kruté smrti. „Ta jsou krásná!“, jásaly děti. A tak k psovi Alíkovi, morčeti Bobině a zakrslému králíkovi Vločce přibyl do rodiny také kocourek, kterého děti pojmenovaly Adam, a kočička, která dostala logicky jméno Eva.

Adam s Evou rostli a rostli. Alík si na ně brzy zvykl a kočky si zvykly na Alíka. Pes láskyplně nosil zvířata po dvoře a ta ztrácela svou plachost. Jednou se vracel domů pozdě v noci sestřin tchán, který bydlí v domě v přízemním bytě. Ve tmě se mu pod auto připletla černá kočička Eva. Za svou neopatrnost zaplatila bohužel životem. Děti kočičku oplakaly a ještě v noci chtěli vše sdělit mému otci, druhému dědečkovi. Jenže ani já, ani můj taťka, jsme zatím o koťatech nevěděli.

A tak taťkovi přišla ve tři hodiny v noci sms zpráva následujícího znění:

„DĚDA PŘEJEL EVU!“ Taťka se pořádně vylekal. Samozřejmě, že si myslel, že tchán mé sestry zajel člověka. Viděl číslo telefonu, který patří vnoučatům, a ihned volal zpět. Jaká byla úleva, když zjistil, že jde sice o velmi oblíbenou, ale přece jen kočičku.

Děti dostaly od dědy, který jim kočičku přejel, nové kotě. To ale záhy uteklo. A tak v rodině zůstal jen Adam, kterému se daří znamenitě…