Aby čtení zaujalo

Jak dlouhé mají být příběhy? Pro začátek vyberte pro dvou a tříleté dítě krátké příběhy, asi tak pětiminutové, později už mohou být dlouhé až 20 minut. Právě předčítání je ten nejúčinnější “fitness program”, který můžeme dětské hlavě dopřát. Naslouchat příběhu není pro naše dítě vůbec lehká práce. Ano, čtete dobře “práce”. Jejich šedá kůra mozková totiž vynakládá ohromnou námahu.

Chlapeček nebo holčička nejprve potřebují cvičit, aby dokázali porozumět slovům příběhu. Zároveň se učí vytvářet souvislosti mezi jednotlivými větami. A pak ještě musíme počítat, že ze souvislostí se v téměř každé pohádce vynořují pro ně nová, neznámá slova. Předčítání dokáže ale ještě něco navíc a to souznění rodiče a potomka. Hlavně vytváří neopakovatelnou a nenahraditelnou atmosféru vzájemného propojení duší. Doživotní silné citové vazby v rodinách nevznikají samy od sebe, ale jsou vytvářeny právě v podobných intimních chvilkách.

Co předčítat?

Platí zásada, že pro první dva až tři roky života dítě potřebuje obrázkové knížky. Jenže jak vybírat, když jsou jimi knihkupectví přecpaná? Dejte na vlastní pocity a logické uvažování. Líbí se ilustrace vám? Jsou rýmy harmonické, nepřipadají vám texty hloupé? Hodí se k obrázkům příběh? Je všechno logicky propojené? Knihy, které považujete za stupidní a kýčovité nenuťte ani sobě, ani dětem, i kdyby se tisíckrát jednalo o “bestseller”, o který se zbytek národa pere.

Hlídání pozornosti

Sláva! Knížka je vybraná. Jenže jsou děti, kterým začneme s velkou slávou číst, vůbec duchem přítomné? Poslouchají? Nebo se znuděně rozhlížejí po pokoji, protože je nová kniha ještě příliš těžká. V tom případě sáhněte po nějakém jednodušším čtivu. Dítě se nesmí nudit, předčítání byste mu mohli něčím, co je nad jeho síly, nadobro zprotivit. A nenechte se zmást tím, že starší sourozenec tuhle knížku v jeho věku miloval a chápal. Každý potomek má jiný rytmus vývoje.
Nedostatek času není omluva

Když budeme každý den nepřetržitě hledat nějakou volnou půlhodinku, tak ji najdeme. Je pouze nutné mít důležitost předčítání stále na paměti. Prostě si to zapište do diáře, tak jako si tam píšeme splnění úkolů pro lidi, kteří nejsou zdaleka tak důležití, jako náš potomek.

Pomlky dělají text napínavým

Jak je možné, že u našeho předčítání dítě “otravuje”, zatímco když čte babička, poslouchá, ani nedutá? Když chceme docílit, aby naše námaha měla kýžený účinek na výslovnost malého posluchače, měli bychom při předčítání mluvit neustále důrazně. A také pomalu a vždycky vyslovovat pečlivě koncovky jednotlivých slov. Rozhodně nepodceňovat důležitost pomlk. A samozřejmě je nanejvýš žádoucí, aby vlk mluvil jiným hlasem než Karkulka. Jen žádné zábrany!

Když je příběh vzrušující až příliš

Dítě, které při předčítání sedí na klíně svých rodičů, je proti přílišnému vzrušení chráněno velmi dobře a trochu toho strašení, hemžení čertů bez úhony přežije. Kdyby ho však někdy přeci jen mělo být až příliš, pak bychom měli trochu přibrzdit. K tomu se nabízejí několikeré možnosti. Nedramatické, nudnější čtení! Dát nebezpečným postavám jemnější hlas! V případě nouze smíme text zmírnit. Kdo nechce nechat čarodějnici upálit, ať ji nechá jednoduše zmizet ve vzduchu na koštěti. Takové obměny si ale musíme zapamatovat a napříště zůstat u stejné verze. Jinak přijdou reklamace. Děti totiž mají sloní paměť a jsou velmi konzervativní.

Staré tradiční pohádky

A jak je to se zcela zastaralými nebo už nepoužívanými slovy ve starých pohádkách? Třeba od Boženy Němcové nebo Karla Jaromíra Erbena? Když jich není moc, přečtěte je a vysvětlete, co znamenají. Stará mluva totiž propůjčuje příběhům zvláštní ráz a dodává jim na tajuplnosti. Onu odlišnou atmosféru děti velmi citlivě vnímají a přitahuje je. Postavy těchto příběhů pro ně pocházejí z dalekého světa a jsou zbaveny hrozivé blízkosti.

Zdroj: časopis – Betynka (číslo 6/2008)