A další pupek

Synovi byly asi 2 roky. V tomhle věku děti ukazují na věci a snaží se je správně pojmenovat. A já mám krásnou historku, která mě rozesměje kdykoli si na ni jen vzpomenu.

Byl už večer. Seděla jsem v obýváku a koukala na televizi. Můj přítel si se synem ještě hrály, na zemi, kde jinde. Najednou se začíná táta škrábat na břiše, při čemž mu vyleze z pod trička chlupaté břicho a pupík. Malému Kubíkovi to neušlo, hlavně zajímavá dírka v tátově těle a tím svým malým prstíčkem si do pupíku dloubne. A tatínek mu říká: “To je pupek!” Kubík ani chvíli neváhal a hrne si to ke mně, vyhrne mi tričko dloubne mě do břicha a říká: “A další pupek!”  V tom jsme s přítelem vybuchli smíchy. Bylo to krásné, vtipné a kouzelné. Jak mu to v hlavičce přemýšlí a zapaluje, že když našel cosi na tátově břiše, hned se šel přesvědčit zda to najde i na tom mém. Je to zážitek na který se nezapomíná a kdyby přece jen, tak mám zvláštní deníček, kam si takové situace hned běžím zapsat.