Byla jsem se svým malým synem na návštěvě u mého otce, Lukyho dědy. Povídali jsme si, zatímco si syn hrál ve vedlejším pokoji. Taťka mi právě říkal, že ho pozval jeden známý na návštěvu. Jemu se, samozřejmě, nechtělo. Můj otec je totiž introvert, nerad chodí do společnosti, natožpak na soukromé návštěvy. Říkala jsem mu, ať návštěvu neodmítá, že se odreaguje a přijde na lepší myšlenky. Taťka mi na to řekl: “Víš, co se říká. Host do domu, hůl do ruky.” V tom okamžiku právě přišel můj syn do místnosti a vše slyšel. Podíval se na dědečka, pak na mě a řekl: “Mami, to znamená, že máme návštěvy bít?” Celý článek »

Tento příběh se odehrál zhruba v době, kdy můj syn Lukáš a kamarádčin Ondra měli čtyři roky. Ten den jsem si s kamarádkou naplánovala výlet do hor. Kluci byli sice na výšlapy zvyklí, přesto se jim ráno nechtělo z postýlek. A tak jsem na ně vymyslela lest. „Prozradím ti tajemství, Lukášku,“ promluvila jsem k synovi milým hlasem. Syn zpozorněl. „Chceme s tetou jít nakrmit medvěda! Končí zima, medvědi jsou hladoví.“ Lhala jsem, jako když tiskne. Jak jinak přemluvit malého trpaslíčka, aby brzy ráno opustil teplo postýlky a šlapal s námi na hory? Na syna to rozhodně zapůsobilo. Vyskočil a utíkal do kuchyně. „Co jí medvěd?“, ptal se s očima na vrch hlavy. Zbytečně, ládoval už totiž do batohu sklenici s medem. Celý článek »