NašeBatole.cz – pro maminky, děti a rodina

Když žije máma sama se synem, není to procházka růžovým sadem. Není to jen radost, ale i trápení a spousta starostí o finance.

Se svým synem žiji sama od jeho narození. Měla jsem, bohužel, smůlu na agresivního manžela, a tak jsem se hned po narození syna rozvedla. Přesto ubližoval mně i synovi dál. Snažila jsem se s tím vypořádat stejně tak, jako s nedostatkem financí. U nás ve městě je veliká nezaměstnanost a já jako máma samoživitelka nemám moc šancí na práci. A tak se snažím jak mohu, abych syna uživila. Přesto jsem odkázána z určité části na sociální dávky. Celý článek »

Dárky a dárečky se nedávají jen o Vánocích. My máme v rodině takovou dohodu, že mně i mé sestře udělá největší radost dárek finanční, za který si pořídíme to, co skutečně potřebujeme. A tak už nějaký ten rok dostáváme od mamky i taťky finanční hotovost, a jsme spokojené. Tento příběh je z doby, kdy taťka přišel na zlepšovák. Aby nedával na narozeniny obálku s penězi, tak koupil velkou bonboniéru, opatrně nařízl průhledný celofán zboku, vložil pod něj bankovku a celofán zase opatrně zalepil izolepou, že to nešlo ani poznat. Takto jsme přijeli k mé sestře, když měl synovec své šesté narozeniny. My se sestrou si předáváme klasické dárky, aby nechybělo i překvapení. A tak Petřík dostal od nás dárečky a můj taťka mu předal velkou bonboniéru. Sestra mu ji dala do ruky a synovec s ní odběhl do pokojíku. Když se pak vrátil, byla zábava v plném proudu. Celý článek »

Vyprávění mé maminky:

Nedávno jsem byla na návštěvě u dcery. Doma jsem zastihla jen vnučku. „Sedni si, babi, mamka přijde za chvilku a brácha je na kroužku.“ Informovala mě osmiletá vnučka Lucinka.

„Chceš kávu?“ Zeptala se. Je šikovná, ale pořád to je ještě malá holka, uvědomovala jsem si, když jsem jí podávala novou panenku. „Děkuju, babi, já mám taky spoustu nových hraček. Dlouho jsi tu nebyla.“ A už přinášela pestrobarevnou mašinku. „Chceš vyrobit želé?“ Něco strčila do přihrádky uvnitř mašinky, zapnula nějaký knoflík, Celý článek »

Jednou v létě přiběhl můj tehdy pětiletý synovec Petřík, oči navrch hlavy, a volá: „Teto, teto, víš, kdo dnes umřel?“ Samozřejmě, že jsem nevěděla.

„Vrabec umřel!“ Tak chudák pan Vrabec, soused mé sestry. Pomyslela jsem si. Vždyť to byl poměrně mladý člověk. „Chudák paní Vrabcová.“ Řekla jsem nahlas. Synovec přikyvoval.

Večer šel děda na pivo do místní hospůdky. Po návratu nám vyprávěl: „Tak si tam sednu a pořád jako bych toho chudáka Vrabce slyšel. Mluvím tak s chlapama v hospodě a mimo řeč utrousím, Celý článek »