Jsou zákazy a příkazy nezbytné?

Nechoď tam, nesahej na to… Sedni si, vezmi si… Samé zákazy a příkazy.Někdy je naše výchova jako jízda po silnici plné značek.Přitom děti v batolecím období nejsou ještě schopné našim zákazům a příkazům rozumět, takže stejně nejspíš neposlechnou a budou zmatené.

Jak stanovit hranice

Dítěti bychom měli umožnit poznávat svět. Samozřejmě je potřeba stanovit určité hranice, aby si nemohlo nějak ublížit. Jak na to? Nebudu říkat : “Nesahej na ty kamna!” ale : “Když si na ta kamna sáhneš, můžeš se popálit.” Při vhodné příležitosti vezmeme ručičku a přiblížíme ji ke kamnům, ke svíčce, aby dítě cítilo horko a získalo přímou zkušenost.

Lepší je vysvětlovat

Pokud rodiče křiknou na dítě “Neseď na zemi!” a nic víc, dítě se v duchu ptá : “A proč nemám sedět na zemi?Mám si stoupnou, kleknout…?” Lepší je dítěti vysvětlit : “Aničko, vstaň z té země, sluníčko už nesvítí, je zima, mohlo by tě to studit.”Nebo když řeknu Honzíkovi direktivně : “Nevykláněj se z okna!”, sděluji mu vlastně svoje přání, ale už mu nevysvětlím, proč se nemá z okna vyklánět. Vhodnější je říct : “Honzíku,z okna se podíváme spolu, protože je to hodně vysoko.” Vysvětlujeme výšku i to, že v takových případech je lepší, když je maminka blízko.

Negativní  příkaz je pro dítě stres

Když chce batolátko něco nového vyzkoušet,neměli by na něj rodiče hned vyhrknout : “Ne, na to nesahej, rozbiješ to” nebo “Nelez tam, spadneš a rozbiješ si nos”. Dítě je ve stresu a je pravděpodobnost, že danou věc rozbije nebo opravdu spadne. Lepší je dítě v jeho odhodlání podpořit.Danou věc si půjčit, v klidu a pod dohledem dospělé osoby nechat dítě si ji prohlédnout a poté ji opatrně vrátit na místo. Dítě získá jistotu a karamboly mu budou hrozit daleko méně.

Děti mezi prvním a třetím rokem jsou na zákazy a příkazy velmi citlivé, proto by se v naší výchově měli vyskytovat co nejméně. A když už je vyřkneme, vždy dítěti zákaz vysvětlíme. Je třeba abychom si ve vztahu k dětem uvědomili, jak bychom chtěli – kdybychom byli na jejich místě – aby se k nám rodiče chovali. Chtěli bychom aby nám jen říkali, co máme a nemáme dělat? Nebo bychom měli raději kolem sebe rodiče, kteří nám vše v klidu vysvětlují a podporují nás, když chceme vyzkoušet něco nového?