[katarina]

Když byl náš kluk kojenec, tak jsem jej nechávala usínat o samotě, protože přesně, jak píše paní výše, naše přítomnost ho vyzývala k aktivitě. Když brečel, tak jsem na něj mluvila z vedlejší místnosti, aby věděl, že je máma nablízku. Teď je mu 2,5 roku, před spaním si prohlédne knížku, pohraje si s plyšovým hajánkem, nebo se přitulí k Tulíkovi, to je takový polštář, který má ruku na objímání. Tulíka jsme si oblékli do tátova trička, a tak malý cítí tátovu vůni (jinak si moc táty neužije, protože táta musí pracovat). A tak malý usne i bez uspávání.

[Autor]

Příspěvky