Osobně mám tu zkušenost, že ačkoliv se můj bratr narodil, když mi bylo 6 let a ačkoliv jsem doma mamince s miminkem musela pomáhat a něžností a pohlazení se dostávalo, jako tomu menšímu, hlavně jemu, měli jsme s bratrem vždycky výjimečný vztah, který přetrvává už 25 let. Nedáme jeden na druhého dopustit, vždycky když měl problém ve škole nebo jiný osobní, byla jsem tady pro něj, stejně jako on pro mě. Teď jsme od sebe vzdáleni tisíce kilometrů, ale jsme přesto často v kontaktu.
Mám už svou vlastní rodinu: manžela, 2-letou dcerku a v květnu 2013 by se nám mělo narodit druhé děťátko. Mezi našimi dětmi tedy bude rozdíl necelé 3 roky. Myslím, že to jak se budou vzájemně “snášet” hodně závisí i na nás, rodičích, budeme si muset dát pozor, abychom nikoho neupřednostňovali, aby když dcerka bude chtít neobratně pomáhat s péčí o miminko, nezahánět ji, ale naopak se snažit, aby k miminku přilnula a neměla pocit, že je někým navíc.