Jednou v létě přiběhl můj tehdy pětiletý synovec Petřík, oči navrch hlavy, a volá: „Teto, teto, víš, kdo dnes umřel?“ Samozřejmě, že jsem nevěděla.
„Vrabec umřel!“ Tak chudák pan Vrabec, soused mé sestry. Pomyslela jsem si. Vždyť to byl poměrně mladý člověk. „Chudák paní Vrabcová.“ Řekla jsem nahlas. Synovec přikyvoval.
Večer šel děda na pivo do místní hospůdky. Po návratu nám vyprávěl: „Tak si tam sednu a pořád jako bych toho chudáka Vrabce slyšel. Mluvím tak s chlapama v hospodě a mimo řeč utrousím, Celý článek »