Genderovou roli lze chápat jako socio-kulturně vymezený komplex vlastností a rovněž projevů chování, které jsou pro jedince daného pohlaví považovány za charakteristické a zásadní.
Je třeba si uvědomit, že na rozvoji genderové identity se primárně podílí rodina, protože právě v ní má dítě příležitost vidět reprezentanty obou genderových rolí, model muže a ženy (v tomto ohledu se nabízí otázka, zdali by registrovaní partneři měli mít právo pro adopci dítěte), a ve vztahu ke svému pohlaví je také určitým způsobem vychováváno. Znamená to tedy, že dítě velmi brzy zjistí, jak je v rámci systému hodnoceno a nazíráno na jeho pohlaví, jaké požadavky jsou na roli chlapce či dívky kladeny. Dítě pochopí, jak jsou lidé určitého pohlaví hodnoceni, resp. za co, a v závislosti na tomto je schopno si osvojit příslušné normy chování. Celý článek »
Masturbace je chápána jako zcela normální projev lidské sexuality, a to nejenom v dospělém, ale i v dětském věku. Masturbační příznaky nikoliv zřídka začínají již v kojeneckém období (zhruba od dvou měsíců života), nicméně byly zaznamenány dokonce i u plodu.
Jedním z projevů masturbace, která v dětském věku je častěji pozorována u dívek, se stává cumlání prstů (třebaže jsou tyto projevy u dětí zcela běžné, rodiči nebývají správně rozpoznány, protože chybí přímá manipulace s genitáliemi). Celý článek »
Partnerova otázka po návratu z práce: “Co si proboha celý den dělala, vždyť je to tu jak po výbuchu” večerní příjemnou atmosféru nenavodí a kupovaný štrůdl byste mu nejraději nacpala až do krku. Rozumný otec se tak ovšem nikdy nezeptá. Ví totiž, že období mezi jedním a druhým rokem je z hlediska roztomilosti nejsladší a z hlediska hlídání nejhorší. Naše mrně se totiž neumí zabavit samo.
Celý článek »
Hraček je na našem trhu takřka záplava. Někdy jsou však na naše poměry pěkně drahé. Připomeňme si přitom, že od pravěku až do doby velmi nedávné si děti hrávaly s věcmi, které našly ve svém okolí. S předměty denní potřeby v domácnosti a s tím, co jim příležitostně a vzácně vyrobil dovedný tatínek nebo dědeček. K hračce pomáhala dětem především jejich tvořivá fantazie.
O příležitost k jejímu uplatnění a rozvíjení jsou tedy naše dnešní děti do značné míry ochuzeny. Hračkami totiž bývají až přesyceny, přičemž hračky samy jsou předmětem průmyslu, byznysu, reklamy , tedy všeho toho, co je věcí dospělých, a ne dětí samotných. Celý článek »
Termín aktivní škola označuje specifické pedagogické hnutí, které je založeno na principech funkční výchovy, což znamená, že v zásadě respektuje zájmy a potřeby dítěte jako osobnosti.
Aktivní škola v porovnání se školou v tradičním slova smyslu (což je typ školy, která se přiklání k receptivním metodám, tedy pasivně přijímajícím cizí podněty, a dogmatickému způsobu výuky, memorování vědomostí získaných z literatury apod.) usiluje o osvobození ducha dítěte, směřuje k autonomii a celkové nezávislosti svých žáků. Aktivní škola je školou účasti, což znamená, že žák je chápán jako osobnost mající svůj vlastní názor. Celý článek »
Kolem druhého roku věku dítě rádo vyhledává společnost dalších dětí. Hraje si s dětmi – většinou samozřejmě pod dozorem maminky. Hraje si s nimi na písku, při návštěvě u nich doma. Musí se teprve učit půjčovat hračky, stavět s druhým dítětem komín z kostek nebo dávat napít panence. Je dobré, když je někdo při těchto hrátkách podporuje, pomáhá mu a ukazuje mu, co je správné, a co není. Děti v tomto věku napodobují rodiče, co dělají. Celý článek »
Své děti máme rádi. Ale láska je něco víc než jen dobrý pocit. Je to i určitá dovednost. Rodiče musí umět aktivovat v dostatečné míře něžnou i přísnou lásku, aby děti dostaly všechno, co potřebují ke zdárnému vývoji. Oba druhy lásky nosíte v sobě, i když možná potřebujete trochu pomoci, abyste je v sobě probudili.
Co je to něžná láska?
Něžná láska je schopnost chovat se uvolněně, srdečně a laskavě. Je to schopnost zastavit svou mysl, aby přestala těkat od jedné myšlenky ke druhé, schopnost spolehnout se na svůj cit, to znamená bránit se všem vnějším tlakům. Pak se dítěti můžete věnovat. Když se uvolníte a budete sami sebou, vaše schopnost milovat přirozeně vzroste. Celý článek »
Jak dlouhé mají být příběhy? Pro začátek vyberte pro dvou a tříleté dítě krátké příběhy, asi tak pětiminutové, později už mohou být dlouhé až 20 minut. Právě předčítání je ten nejúčinnější “fitness program”, který můžeme dětské hlavě dopřát. Naslouchat příběhu není pro naše dítě vůbec lehká práce. Ano, čtete dobře “práce”. Jejich šedá kůra mozková totiž vynakládá ohromnou námahu.
Chlapeček nebo holčička nejprve potřebují cvičit, aby dokázali porozumět slovům příběhu. Zároveň se učí vytvářet souvislosti mezi jednotlivými větami. A pak ještě musíme počítat, že ze souvislostí se v téměř každé pohádce vynořují pro ně nová, neznámá slova. Předčítání dokáže ale ještě něco navíc a to souznění rodiče a potomka. Hlavně vytváří neopakovatelnou a nenahraditelnou atmosféru vzájemného propojení duší. Doživotní silné citové vazby v rodinách nevznikají samy od sebe, ale jsou vytvářeny právě v podobných intimních chvilkách. Celý článek »
Je až s podivem, že dnešní děti si už neumějí hrát venku. Nelezou na stromy, nepořádají šiškové bitvy, neskáčou gumu. Jak se to ale mají naučit, když k tomu nemají podmínky ani příležitost?
Ještě před dvaceti lety byl pohyb dětí venku samozřejmostí, v dnešní době je ale všechno jinak. Svou roli při tom hraje velké pracovní vytížení rodičů a jejich nedostatek času na dítě, ale také všudypřítomnost techniky. Ta nám sice v soukromé, pracovní i komunikační rovině usnadňuje život, jenže zároveň nás nechává velmi lenivět. Tento způsob života se samozřejmě přenáší i na děti, a to aniž by si to dospělí vždy dostatečně uvědomovali. A tak kolem sebe vidíme, jak již docela malé děti Celý článek »
09.10.2011 
Rubrika: 