Příběhy ze života Archives - Strana 9 z 21 - NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina

Toto je vyprávění mé sestry: V létě jsme pořídili našim dětem, Péťovi a Lucince, pejska. Děti se okamžitě zamilovaly do čtyřnohého kamaráda a Alík, jak děti pejska pojmenovaly, miloval od prvního okamžiku je. A hned první den přijela rodina, aby se podívala na nový přírůstek do rodiny. Přijela babička, čili má matka a má sestra se synem Lukášem. Děti si po obědě hrály na zahradě a my dospělí seděli před domkem u šálku kávy a povídali jsme si. Babička se náhle zeptala, kde bude Alík spát. „V boudě na dvoře.“ Odpověděla jsem a ukázala na dřevěnou boudu, kterou můj manžel pro Alíka vyrobil. Péťa ani Lucinka se s tím nechtěli smířit. Žadonili, aby pes mohl spát s nimi v jejich pokojíčku. S manželem jsme to nedovolili, psa jsme pořídili k domu, ne do domu. A jak si ho naučíme od začátku, tak to také zůstane. Nedbali jsme na naléhání dětí. Celý článek »

Tento kratičký příběh mi vyprávěla kamarádka. Její malý syn Tomášek byl v první třídě a paní učitelka učila děti poznávat barvičky. Ne ty základní, ale např. azurovou, lila, purpurovou atd. Děti poté dostaly deštníčky, kde bylo slovně napsáno, jak mají jednotlivé dílky vybarvit. Tomášek si ale nemohl vzpomenout na purpurovou barvičku. Je to ta fialová, malinko do červena. Všechny děti pohotově malovaly fialový dílek, jen Tomášek vybarvil daný dílek čistě červeně. Celý článek »

Na zahradě máme velký kompostér. Když jsem do něj šla minule vyhodit slupky z brambor a další odpad z kuchyně, zeptala se mě dcerka Lucinka: „Mami, co se tam všechno dává?“ A tak jsem jí začala vyjmenovávat, co patří do kompostu: „Slupky od brambor, jablíček, cibule, plevel a kytičky, kůra ze stromů, piliny a další. Víš přece, že tam dávám vše, co k ničemu není, co nepotřebujeme?“ Zeptala jsem se nakonec a dcera byla spokojená. Celý článek »

Dnes, stejně jako každé 3 měsíce jsem byla na pravidelné kontrole u svého ošetřujícího, obvodního lékaře. Chodím tak často proto, jelikož mám vyšší krevní tlak a beru na něj slabé léky, které mi ho uvádí do normálu. Může za to hlavně moje nadváha a potom taky dědičné dispozice. Jako vždy jsem ráno odvedla svoje 3 leté robě do školky a pak šla na autobus, jelikož bydlíme na vesnici. U lékaře je to téměř vždy o infarkt. Já jsem uvnitř ani né 5 minut, ale jiní pacienti si tam s ním snad pořádají čajové dýchánky. Do toho ještě ti vlezlí, všudypřítomní dealeři léčiv. Sestřičky pana doktora nezapomenu nikdy upozornit, že do určité doby musím být hotová, jelikož mě jede autobus a musím vyzvednout malého ve školce. Celý článek »

Má sestra bydlí na vesnici. Má dvě děti, Lucku a Petříka. Žijí v domku u lesa, nedaleko přehrady, uprostřed krásné přírody. Při jedné z procházek s dětmi po okolí, šli právě kolem lesa, zaslechla sestra i její děti slabé kňourání. Kňourání vycházelo odněkud z křoví a každým krokem sílilo. Bylo to jako nářek dítěte. Děti tahaly mámu za ruku, aby šli radši domů. Sestra váhala jen chvilku, ale rozhodla se pokračovat po zvuku. Co kdyby někdo potřeboval Celý článek »

Toto je příhoda z mého dětství, týkající se Silvestra. Mamka tehdy koupila nový koberec. Ten rok jsme měly se sestrou zakázané prskavky, aby se koberci něco nestalo. Ale já to nevydržela a přemlouvala mamku tak dlouho, až mi jednu prskavku dovolila zapálit na balkóně. Ještě dodala: „Ale jak mi propálíš koberec, tak uvidíš!“ Já si šťastně zapálila prskavku, která byla asi trochu vlhká, protože ten rok neměla vůbec přijít na řadu. Prskavka nečekaně prskla, já vyjekla a místo, abych prskavku Celý článek »