26.01.2012 
V časopise jsem si přečetla článek o maminkovské ztrátě paměti, či o jakémsi blbnutí z únavy, a musím říct, že když jsem se hlouběji zamyslela a zavzpomínala, zjistila jsem, že se to týká i mě. Za normálního chodu si totiž nic neuvědomujeme. Jsme roztržité, nesoustředěné, prostě mimo. Co se s námi děje? A bude tomu někdy konec? Myslím, že konec nenastane, pouze tím, jak nám děti porostou, budou samostatnější, se naše příznaky pouze zmírní. Pořád budeme matky, starostlivé, pečující a neustále ve střehu. Jen s většími dětmi o poznání méně. Celý článek »
Příběhy ze života Archives - Strana 5 z 21 - NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina
Maminkovské zapomínání
Rubrika: 
I toto může potkat vaše školou povinné děti
Pár humorných poznámek z žákovských knížek:
Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo.
Když jsem vašeho syna vyvolala k tabuli, opáčil mi: ? Piš pět, svačím!?
Snažil se odemknout zamčené dveře. Když byl přistižen, vymlouval se na to, že ho zajímají tajné chodby.
Nesdělil své jméno s tím, že je tu inkognito.
Dává pozor, jestli dávám pozor, a když si myslí, že nedávám pozor, tak nedává pozor.
Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli to myslím opravdu vážně. Celý článek »
Mami, žekni, ploč?
„Mami, kde je Pája?“
„Pavlík je ve škole.“
„A ploč je ve škole?“
„Protože už mu bylo dávno šest a od šesti musí chodit všechny děti do školy. I náš Pavlík.“
„Ploč do školy, mami?“
„Aby nebyl hloupý.“
„A ploč si včela žikala, že je Pája blbej?“
„Vážně? To že jsem, Honzíku, řekla?“
„Jo. Žekla. Tak ploč?“ Celý článek »
Je normální, když v pěti letech dítě nemluví?
Po každé, když si říkáme, že není něco normální, je třeba mít jasno v tom, co normální je. Ačkoliv dítě nemluví ještě v pěti letech, nemusí to nutně znamenat, že by bylo něco v nepořádku. Ukázkovým příkladem může být můj bratr. Nemluvil, i když podnětů k řeči měl spousty. Nemluvil a rodiče se trápili. Se mnou měli totiž naprosto odlišné zkušenosti. Napovídala jsem toho poměrně dost už v prvním roce svého života, za to jsem ale začala chodit později, než ostatní děti. Můj bráška brzy chodil, ale nemluvil, až to začínalo být natolik podezřelé, že s ním máma navštívila několik odborníků. Ušní – nosní – krční potvrdilo, že je vše v Celý článek »
Boj o alimenty II.
Průměrná výše alimentů v ČR je 1.600 Kč na dítě za měsíc. Český statistický úřad přitom vyčíslil náklady na dítě zhruba na 7.000 Kč měsíčně – ikdyž to samozřejmě závisí na věku dítěte. Soudci mají dnes k dispozici doporučující tabulku výše výživného, kterou zavedla ministrině spravedlnosti Daniela Kovářová. Soudci se jí řidit mohou a nemusí. Žádné dno a strop pro alimenty v ČR neexistuje. Po tom, co jsem si z tabulky zpočítala doporučenou výši výživného na svého 3. letého syna ( děti 0-5 let = Celý článek »
Jak naučit děti jíst zeleninu
Když můj syn odmítal jíst zeleninu, vymyslela jsem metodu, kdy jsem ho hrou naučila opět zeleninu jíst.
Nakrájela jsem papriku, rajčata, okurky a další zeleninu. Vykrájela jsem z plátků formičkami na vánoční cukroví různé tvary, ty jsem srovnala na talíře. Do některých jsem napíchala párátka a dala na ně plátky sýra, že vypadaly jako lodičky, na jiná párátka jsem napíchala např. hrášek. Syn se nakonec přidal taky a vytvářel malá zeleninová dílka se mnou. Dělali jsme i vozíčky, kdy jsme pod plátek okurky napíchali Celý článek »
Dudlík ANO či NE
Dudlík dítě utiší, ale v prvních týdnech života může značně zkomplikovat kojení. Dítě si navykne na určitý tvar a jeho sací schopnost se zhoršuje. To vede k problémům se sáním. Dalším problémem jsou zoubky. Dlouhodobé dudlání může ovlivnit vývoj zoubků, a i když jsou v lékárnách k dostání kvalitní dudlíky, tvarované a z měkkého materiálu, které se údajně přizpůsobí tvaru dětské pusinky i přesto nezaručují ochranu chrupu. Když dítě neustále pláče, i přes naše veškeré snahy, tak v takovém případě saháme po dudlíku (šidítku). Dítě se utiší, pomůže při uspávání, ale s přibývajícími měsíci se stává nepostradatelným. Pak se odvykání dudlíku stává problémem. Celý článek »
Jak Honzík snědl Klárce sladkosti
Kamarádka má dvě děti, osmiletou Klárku a čtyřletého Honzíka. Když Klárka nastupovala do první třídy, přála si, aby jí maminka koupila obrovský kornout se sladkostmi, které by mohla rozdat svým novým spolužákům. A tak maminka navštívila papírnictví a kornout koupila. Klárka měla velkou radost. Naskládala do kornoutu společně s maminkou bonbóny, oplatky, čokoládky a lízátka. Holčička se už nemohla dočkat na 1. zářijový den. Celý článek »
Počítačové děti
Babička, netknutá počítačovou dobou, internetem a dalším, si povídala s mým synem:
„Když jsem já byla, Lukášku, jako ty, tak jsem byla téměř pořád venku. Moje maminka mě musela přemlouvat, abych šla domů. A ty pořád sedíš u televize nebo u toho hrozného počítače.“ Vyčítala babička vnoučkovi.
Syn se podíval na babičku: „Babičko, počítač vůbec není hrozný. Chceš si na něm zahrát hru?“ Celý článek »
Co dokáží vymyslet naše ratolesti
Syn psal ve škole písemku a měl odpovědět na otázku: Co lidé dělali v pravěku?
Syn přemýšlel a nakonec odpověděl: „Protože neměli elektriku ani počítače, asi se nudili. Ale mohli lyžovat, plavat a zpívat si, protože neměli ani paneláky. Nebo chodit na houby, ale ty jim asi snědli dinosauři.“
Tehdy se na test vůbec nepřipravoval. Další otázkou bylo, jak se lišil mamut od současného slona. Syn klidně odpověděl: „Mamut žil kdysi a byl hloupý. Slon žije dnes a je chytrý. Proč? Protože mamut padal do děr, které na něj pračlověk dělal. Dnešní slon už do díry nepadá. Viděl jsem to v ZOO. Sloni tam měli velký příkop, ale ani jeden slon do něj nespadl.“
