Příběhy ze života Archives - Strana 16 z 21 - NašeBatole.cz - pro maminky, děti a rodina

Když se mi narodil syn, tak přicházeli přátelé podívat se na miminko, a samozřejmě donesli i drobné dárky. Přišel také můj kamarád a přinesl miminku krásný dudlík v krabičce. Dudlík byl sice krásný, ale růžový. Přesto jsem ho malému Lukáškovi dávala, především tehdy, když měl přijít kamarád na návštěvu. To, aby viděl, že jeho dárek je užitečný a používá se. Ale syn si právě tento dudlík hodně oblíbil. Jednou, právě když u nás byl kamarád na návštěvě, Celý článek »

Shrnula bych to následujícími řádky:

Dnes jsi naběhal tolik koleček, jako běžně atlet při tréninku, zdolal jsi obtížnější výstupy, než běžně horolezec, mluvil jsi rychleji a déle, než běžný diskžokej, položil jsi více otázek, než běžný moderátor, udělals tolik kotoulů a přemetů, že je nezvládne běžný akrobat během cirkusového představení a rozházel jsi celý dům rychleji, než zemětřesení sedmého stupně.

Dnes ti byly dva roky.  Celý článek »

Lidé, kteří tvrdí, že spí jako nemluvně, obvykle žádné nemluvně nemají. Čím to je, že on chce zřídkakdy spát tehdy, kdy chceme i my? Tohle dítě, které ve dne řádí jako tajfun, se dokáže vzbudit ve tři hodiny ráno a chce si hrát. Kdyby byl nemocen, nachlazen nebo kdyby měl hlad, mohli bychom ho ukonejšit. On se však jenom nudí, je mu trošku smutno a je čilý jako rybička. Celý článek »

Toto jsou mé zápisky z prvních dní po příchodu z porodnice:

Milý Lukášku!

Co se děje? Proč pláčeš? A proč já nedokážu přijít na to, proč pláčeš? Kdo by si byl pomyslel, že být rodičem je tak obtížné?

…Jaký je to rozdíl mezi tím, být něčí dcerou, a tím, být rovněž něčí, tvou, matkou. Nemůžu se vyronat s tím, jak jsi bezbranný a zcela okázán na mě. Vše se teprve učím.V nemocnici vypadalo mateřství dobrodružřně a napínavě. Ale tady, doma, jsem na romantiku nějak příliš unavená. Jsou dny, kdy je uměním rozeznat, kdo pláče víc, zda ty, nebo já. Milý Lukášku, myslíš, že to zvládneme?   Celý článek »

Je tomu už dost let, co můj malý syn přinesl ze školky semínko. „Dal mi ho Denis. Prý je to pěkná kytka. Mami, můžu si ji zasadit u dědy na zahrádky?“ Zeptal se syn a ukázal semínko. „Zeptáme se dědy.” Bylo jaro a děda, aby uspokojil synovy pěstitelské touhy, souhlasil. Syn zasadil semínko a denně ho zaléval. Jezdili jsme na zahrádku na kole,  syn byl nadšený, když se objevil klíček, lísteček a následně malá rostlinka. A rostlince se hodně dařilo. Přerostla ostatní kytky na záhonku a šplhala se výš a výš. Celý článek »

Kamarádčina dcerka Kateřinka odmala komolila slova. Ačkoli doma se sprostě nemluví, vždy z toho vyšla nějaká skorosprosťárna, např.:
pomeranč – pomrdanč,
mandarinka – mrdalinka,
Mikuláš – Mikunduláš,
spořitelna – stopořitelna.

A korunu tomu dala, když začala chodit do školky, zkrátila si slova paní učitelka, a na dotaz, kdo jí pomohl s oblékáním, Katuška prohlásila: pičutelka. Naštěstí je p.učitelka shovívavá a pochopila.  Celý článek »